Marionetová pohádka o čtyřech jednáních
Osoby:
Škrhola starosta obce
Manka jeho děvečka
Drndálek soused
Pivoňka obecní policajt
Kašpárek
Drak
Čarodějka jeho služka
1. Čert
2. Čert
Strašidla duchové
I. jednání: Na návsi
II. a IV. jednání: Před dračí slují
III. jednání: V hradní síni
Na návsi před Škrholovým statkem. Uprostřed jeviště lavička.
Škrhola, Policajt
Škrhola: (sedí na lavičce před svým statkem) Panečku, dnes nám to sluníčko hřeje, jedna radost. To jsou letos žně, že nemohou být lepší. Odpoledne budu svážet - to si zase Manka protáhne žíly. Ale je to hodná holka, druhou takovou bych nenašel.
Policajt: (vrazí udýchán) Poslušně hlásím, pane starosto, že zde byl drak.
Škrhola: Ale - a sebral snad zase někoho?
Policajt: Poslušně hlásím, vaší Manku.
Škrhola: (vyskočí) Manku? A to zrovna dnes, když jsem chtěl svážet obilí? Zatrolené dračisko! A víš to jistě?
Policajt: No, jejej! Sám jsem viděl, jak drak letěl nad vesnicí a jak v tlamě držel Manku a jak ji stiskal, že nemohla ani zakřičet.
Škrhola: Co si teď počnu? Kdepak najdu zase takovou děvečku?
Policajt: Poslušně hlásím, že nikde, poněvadž brzy v okolí nebude jediné děvče ani mládenec, skoro všecky už drak odnesl.
Škrhola: No, ale, kakraholte, já Manku potřebuji, kdopak by mi pomohl svážet obilí?
Policajt: Na to by se měl svolat obecní výbor.
Škrhola: Máš pravdu, jdi a svolej obecní výbor, ať všichni hned přijdou sem.
Policajt: Už utíkám. (Odejde)
Škrhola, Drndálek
Škrhola: (sám) No, tohle mi ještě scházelo, Manka pryč! Co ten drak zde způsobí neštěstí a ne a ne se odtud hnout. A proč si vybral právě Manku?
Drndálek: (Vstoupí) Dobré poledne, sousede. Pivoňka mi povídal, že bude obecní sezení.
Škrhola: Bude a důležité.
Drndálek: A co se, tento, stalo?
Škrhola: Byl tu drak a sebral mi Manku.
Drndálek: A to, tento, neměl dělat.
Škrhola: Sousede, sedni si, počkáme na ostatní a až přijdou, začneme jednat.
(Oba si sednou.)
Policajt, předešlí
Policajt: (vrací se) Poslušně hlásím, pane starosto, že jsem byl u všech členů obecního výboru, ale že už nikdo nepřijde.
Škrhola: Pročpak?
Policajt: U Vonásků čekají tele, starý Petrželka má u ševce pravou botu, mladý Breburda kašle, a proto prý nemůže do obecního výboru přijít, a soused Malina dostal škytavku.
Škrhola: Kakra, to je výbor! To je vidět jak jim leží blaho obce na srdci. Budeme tedy jednat bez nich. Pivoňko, sedni si, pro dnešek tě jako starosta obce jmenuji členem výboru, abychom byli usnášeníschopní.
Drndálek: Však by nám ti ostatní, tento, stejně nic neporadily, vždycky sedí a ani slova nepromluví.
( Všichni tři sedí na lavičce. )
předešlí, později Kašpárek
Škrhola: Tak, teda, sousedé, zahajuji schůzi obecního výboru a pěkně vás vítám.
Drndálek:
} Děkujeme.
Policajt:
Škrhola: Proč jsem vás svolal, dobře víte. V našem kraji se usadil drak, který nám dělá velké škody na děvčatech a mládencích. Dnes právě sebral naší Manku.
Škrhola: A proto jsem vás svolal, abychom se uradily, jak tomu řádění učinit přítrž.
Drndálek: Já, tento, navrhuju slavnému obecnímu výboru, aby se tomu řádění, teda, udělala přítrž.
Policajt: Já s tou přítrží souhlasím.
Škrhola: Dobře tedy, obecní výbor se usnáší, aby řádění draka byla učiněna přítrž. Nyní jde jen o to, jak věc provést.
Drndálek: Tak, tak, bude nejlépe, když se, tento, vypravíme za drakem s uctivou žádostí.
Policajt: Já bych taky řek'.
Škrhola: Dobře tedy, obecní výbor se usnáší, aby byla drakovi poslána uctivá žádost, ať přestane obtěžovat náš kraj.
Policajt: Tak to bude nejlepší.
Škrhola: A kdo drakovi naši uctivou žádost doručí?
Drndálek: Já, tento, nemohu, poněvadž k drakovi neznám cestu.
Škrhola: Já cestu taky neznám.
Drndálek: Já bych, tento, myslel, že Pivoňka by mohl - na copak máme policajta.
Policajt: Já s tímto návrhem nesouhlasím.
Škrhola: Já s návrhem souseda Drndálka souhlasím a obecní výbor se tedy nadpoloviční většinou hlasů usnáší, aby uctivou žádost obce donesl draku obecní policajt Pivoňka.
Kašpárek: (Nakukuje a pak vstoupí.)
Policajt: Slavný obecní výbore, poslušně hlásím, že tento rozkaz nemohu vykonat.
Škrhola: A pročpak ne, jářku?
Policajt: Poslušně hlásím, že já taky neznám cestu k drakovi.
Škrhola: A jaký je to pořádek, když ani obecní policajt nezná cestu k drakovi?
Kašpárek: Pane starosto!
Škrhola: Nevyrušovat obecní výbor! Pivoňko, odveď výtržníka!
Policajt: Podle rozkazu. (ke Kašpárkovi) A ty hleď, ať už jsi odtud pryč.
Kašpárek: Tak dobrá, já vám tedy vůbec nic neřeknu....
Policajt: Syp, syp odtud! (Tlačí Kašpárka ven)
Kašpárek: No, už jdu, ale chtěl jsem vám říci, že vím, kde je drak, ale když nesmím vyrušovat, tak nesmím vyrušovat. (Odejde)
Škrhola, Policajt, Drndálek
Škrhola: Co povídal ten Kašpárek?
Policajt: Poslušně hlásím, povídal, že ví, kde je drak, a že nesmí vyrušovat.
Drndálek: Já navrhuji slavnému obecnímu výboru, aby se Kašpárek zavolal.
Škrhola: Pivoňko, zavolej rychle Kašpárka a doveď ho sem!
Policajt: Poslušně hlásím, že už utíkám. (Odejde)
předešlí, Kašpárek
Škrhola: Jaké štěstí, že se ten Kašpárek náhodou zatoulal do našeho sezení, jinak bychom ani nevěděli, kde ten zatrolený drak má své doupě.
Policajt: (vstoupí s Kašpárkem) Poslušně hlásím, že už ho vedu.
Škrhola: Kašpárku, pověz nám, co jsi chtěl říci.
Drndálek: To pověz!
Kašpárek: Odpusťte, ale nesmím slavný obecní výbor rušit v jeho poradě.
Škrhola: Jářku, Kašpárku, nezlob a pověz nám, co víš o draku.
Kašpárek: Tak poslouchejte. Asi před hodinou jsem šel do lesa na borůvky. Sbírám, sbírám, a když jsem si jak se patří pochutnal, sedl jsem si pod ten buk, co stojí u božích muk. Však víte kde to je.
Policajt: No, to se ví.
Kašpárek: Tu vám pojednou slyším strašlivý hluk, otevřu oči a víte, co jsem uviděl?
Drndálek: (vyskočí) Medvěda! (sedne si)
Kašpárek: Ale ne! Najednou přede mnou letěl drak a v tlamě cosi nesl. Koukám, koukám, a tu jsem poznal, že je to Škrholovic Manka. Drak se spustil na zem těsně vedle mě, jednou nohou rozhrnul křoví, za ním se objevila jeskyně a dřív, než bys řekl semenec, už byl v jeskyni a křoví se za ním zase zavřelo. Tak jsem vypátral drakovu skrýš.
Škrhola: Dobře, zaneseš drakovi naši žádost.
Kašpárek: Ale copak vás to napadlo, jít se žádostí na draka, s kusem papíru, na toho se musí s cepem a s vidlemi.
Škrhola: Obecní výbor se usnesl, poslat draku žádost.....
Policajt: A co se usnese, to se musí stát.
Kašpárek: No, tak dobře, ale kromě té žádosti si vezměte s sebou také cepy a vidle. A vyrazíme hned!
Drndálek: (vstane) Pojďme si tedy pro cepy a pak hurá na draka.
Škrhola: Já jdu napsat žádost. Pivoňko, pojď se mnou a za chvíli se zde všichni sejdeme. (všichni odejdou)
Drak
Drak: (přiletí) Když jsem před chvílí nesl do své jeskyně Škrholovic Manku, uviděl jsem v lese pod bukem mladíčka. Toho si musím chytit a pochutnám si na něm ve svůj sváteční den. Já mám totiž za čtrnáct dní stopadesáté narozeniny. – Ale co to vidím? – Právě sem přichází. (schová se za kulisy)
Kašpárek, Drak
Kašpárek: (přijde s vařečkou v ruce) Hm, já jsem doma nemohl najít nic jiného nežli tuhle vařečku. To ale nevadí. Já nechám s drakem bojovat ty ostatní a až bude přemožen, tak přiběhnu já a vařečkou mu nalupám, že to ani nespočítá.
Drak: (přiletí a chňapne Kašpárka zezadu) To si, kloučku, počkáš, než draku nalupáš.
Kašpárek: (křičí) Pomoc, pomoc, lidičky, pomoc! (drak uletí i s Kašpárkem v tlamě)
Policajt, Škrhola, Drndálek
Policajt: (přiběhne) Kašpárku, draku, lidičky, draku, pane starosto, honem, honem, pomoc, drak sebral Kašpárka.
Škrhola: (s listinou v ruce) Co se zase stalo?
Drndálek: (se srpem a kladivem) Jaký je to tu křik?
Policajt: Drak nám, poslušně hlásím, sebral Kašpárka.
Drndálek: No to už, tento, tento, jako, přestává všechno.
Škrhola: Zde se musí řádně zakročit.
Drndálek: Jistě! Pojďme, tento, na draka.
Policajt: Však už cestu známe.
Škrhola: A když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém, ale drak se musí odtud vystěhovat.
Drndálek: Nebo ho, tento, jako tohle, zabijem.
Škrhola: Tak vzhůru na draka!
o p o n a
Dračí sluj. Jeskyně v lese. Před jeskyní velký pařez, upravený za stůl, u něho dva menší pařezy jako židle.
Manka, Čarodějka
Manka: (sedí na pařezu)
Čarodějka: (vstoupí) No tak, děvenko, jak se ti u nás líbí?
Manka: Jak se mi u vás líbí? Vůbec se mi zde nelíbí.
Čarodějka: Však si zvykneš.
Manka: A co tu vlastně budu dělat, stará paní?
Čarodějka: Neříkej mi stará paní, když jsem čarodějka, drakova služka.
Manka: A jak vám mám tedy říkat?
Čarodějka: No, říkej mi babičko!
Manka: Tak tedy, babičko - co zde budu dělat?
Čarodějka: Co zde budeš dělat? Toho mnoho nebude. Budeš dobře jíst, dobře pít a odpočívat. Pracovat nebudeš.
Manka: A proč mám jen jíst a pít?
Čarodějka: Nu, abys byla hodně tlustá, aby tvé masíčko bylo chutné.
Manka: Snad mě nechcete sníst?
Čarodějka: No, já ne, ale drak. Hi, hi, hi!
Manka: Já zde, babičko, nebudu, já uteču pryč.
Čarodějka: To se ti nepodaří. (V zákulisí hluk) Slyšíš, můj pán přichází.
Manka: Kdo že?
Čarodějka: No, přece drak se vrací ze své procházky, odejdi zatím do jeskyně.
Čarodějka, Drak, Kašpárek
Čarodějka: Moc brzy se vrací můj pán.
(Je slyšet praskot větví a dračí řev.)
Drak: (přiletí, v tlamě má Kašpárka, kterého uprostřed jeviště pustí na zem – Kašpárek si narazí nos) Hola, Mrákavo, tady máš zase jednoho.
Kašpárek: (na zemi) No, poslechni, ty nevychované dračisko, tak se neuvádí host do domu. Vždyť bych si málem rozbil nos. No, to jsou způsoby.
Čarodějka: Mám ho hned zaříznout? Zdá se být řádně vypasený.
Kašpárek: (vstává) Co jste to říkala?
Drak: Ne, ne, toho budeš krmit nejlepšími lahůdkami a připravíš mi ho až k mým narozeninám. A tu Manku, co jsem z rána donesl, vykrmíš zároveň s ním a chci si o svých stopadesátých narozeninách řádně pochutnat.
Čarodějka: Všecko se stane dle tvého přání.
Drak: A teď tedy zbytečně nestůj a jdi mi rychle připravit pelech, jsem unaven po dnešním lovu.
Čarodějka: Už utíkám. (Odejde do jeskyně)
Kašpárek, Drak, později Čarodějka
Kašpárek: Tak poslechni, ty draku, co vlastně se mnou zamýšlíš?
Drak: Čtrnáct dní tě tu budu vykrmovat a pak si na tobě a na Mance pochutnám.
Kašpárek: Ty jsi ale hloupý drak.
Drak: (zařve) Co to povídáš?
Kašpárek: Že jsi docela, dočista hloupý drak.
Drak: (zařve) Nezlob mě! Proč si to myslíš?
Kašpárek: No, copak to viděl svět, aby drak nebo někdo jiný vyzrál na Kašpárka? Já se tady u tebe dobře najím, dobře napiju a potom ti i s Mankou uteču.
Drak: (chechtá se)
Kašpárek: Poslouchej, draku, nepřej si mě. Podívej se, co tu mám.
Drak: Vařečku.
Kašpárek: A chceš, abych ti tou vařečkou nalupal?
Drak: (chechtá se) Tebe bych měl chuť si dát do klece pro legraci.
Kašpárek: Cože? - Já, do klece?
Drak: Neboj se, nedám tě tam, jen si na tobě raději pochutnám.
Kašpárek: S tím drakem prostě není rozumná řeč. On si doopravdy myslí, že se odtud nedostanu - ó, to ještě Kašpárka nezná.
Čarodějka: (vrátí se) Lože je přichystáno, milý draku.
Drak: Dobře, jdu si odpočinout. Tuhle toho, hi, hi, kloučka uvážeš kouzelným provazem za nohu, aby nemohl utéci, a Manku přivaž k němu, aby mu nebylo smutno. (odplazí se do jeskyně)
Kašpárek, Čarodějka
Kašpárek: Na mou duši, ten drak nemá zdravý rozum. Ani mě nenapadne, já se uvázat nedám.
Čarodějka: Musíš.
Kašpárek: Musíš? To je velké slovo, ale já mu nerozumím.
Čarodějka: Uvidíme.
(čaruje)
V záři blesků, v mracích kouře,
ať zde zuří strašná bouře,
ať se zvedá prach a smetí,
ať kluk do jeskyně vletí.
(Zuří bouře, Kašpárek se vznese do výše a vletí do jeskyně - bouře ustane.)
A teď ho pudu uvázat. line-height:120%'>(odejde za ním)
Kašpárek, Manka, později Čarodějka
Kašpárek: (vyjde z jeskyně uvázán na silném provaze, obrátí se k jeskyni ) No tak, Manko, polez! Polez ven!
Manka: (vyjde – je také uvázána)
Kašpárek: No, no, nevěs smutně hlavu. Podívej se, já jsem uvázaný zrovna jako ty a přece nepláču.
Manka: Ale když já nechci zemřít.
Kašpárek: Slyšela jsi přece, co povídal drak? Čtrnáct dní nás budou krmit no, a za tu dobu si Kašpárek něco vymyslí, aby se odtud dostal.
Manka: Těšit, tedy, umíš, ale to nám mnoho nepomůže.
Kašpárek: Zatím se netrap, uvidíš, že se zachráníme. A teď se dáme do jídla, mám obrovský hlad. ( Křičí ) Hospodo, hospodo, něco k jídlu!
Čarodějka: (vstoupí) No, no, no, no, co tu křičíš?
Kašpárek: Mám hlad, chci něco jíst.
Čarodějka: Tady si sedni ke stolu, Manka také ještě nejedla.
( čaruje )
Bez cavyků, bez rámusu,
pečenou tu chci mít husu.
( Husa sletí na stůl. )
Kašpárek: Výborně, téhle abecedě mě naučíte, a až přijdu domů, budu pořád volat "bez rámusu - já chci husu" - nebo, nebo jak to bylo?
Čarodějka: Tak jen se dej do jídla!
Kašpárek: No, k tomu mě nemusí nikdo nutit. Manko, pojď jíst! (jí) Ta husa je, ale znamenitá. Tu jsi pekla sama, ty stará čarodějnice?
Čarodějka: (zlostně) Neříkej mi tak. Říkej mi babičko.
Kašpárek: Tak, dobrá babičko, já bych chtěl nůž.
Čarodějka: Ale na co?
Kašpárek: Jéje, to je hloupá otázka, na řezání.
Čarodějka: (čaruje)
V záři Služ mi, černá moci, služ!
Ať sem honem sletí nůž!
(nůž spadne na stůl)
Kašpárek: Sláva! Víte, na co jsem chtěl ten nůž?
Čarodějka: No, to už jsi mi říkal, na řezání přece.
Kašpárek: To je pravda, ale teď je důležité, co budu řezat.
Čarodějka: No, co jiného než husu.
Kašpárek: Kdepak. Napřed rozřežu sobě a Mance provaz, za který jsme přivázáni, a pak utečem. A kdyby se drak pustil za námi, tak ho tím nožem probodnu.
Čarodějka: (směje se) Ty jsi, ale hloupý!
Kašpárek: Čemu se směješ?
Čarodějka: No tvému nápadu. Slyšel jsi přece, že provaz je kouzelný, toho se nůž ani nedotkne a draka není možno nožem zabít.
Kašpárek: A čím ho mohu zabít?
Čarodějka: Ty, ty ničím, poněvadž se nesmíš odtud pohnout. (důležitě) Draka usmrtí jenom ten, kdo rozbije dračí vejce, které jest na pustém hradě.
Kašpárek: A jak je daleko k tomu pustému hradu?
Čarodějka: Pět dní a pět nocí chůze na stranu východní. Kdo by však chtěl do hradu vejít, musí překonat dva čerty, kteří dračí vejce hlídají.
Kašpárek: Čerty? Z pekla?
Čarodějka: No, to se ví, že z pekla. Tak teď víš všechno, klidně jez a pij, já musím jít uklízet, aby můj pán nehuboval, až se probudí. (odejde)
Manka, Kašpárek, později Policajt, ještě později Škrhola, Drndálek
Manka: Vidíš, Kašpárku, že se odtud nedostaneme.
Kašpárek: I mě přešla chuť, ale doufat nepřestanu.
Manka: Ach, Kašpárku, Kašpárku! line-height:120%'>( Je slyšet praskot větví. )
Kašpárek: Tiše, někdo přichází.
Policajt: (vejde, drží listinu a šavli) Bydlí zde, prosím, pan drak?
Kašpárek: Ano, jen račte dále.
Policajt: (obrátí se) Ó, to jsi ty, Kašpárku, a ty, Manko? To jsem rád, že jsem vás našel. Pojďte tedy se mnou domů, za křovím je starosta a Drndálek.
Kašpárek: Zavolej je.
Policajt: (volá) Pane starosto, pojďte sem. Je zde Manka a Kašpárek.
Kašpárek: Nekřič tolik, ať nevzbudíš draka.
Škrhola: (vejde) Máme zabít draka? Kde je? Seženu celou ves a to by byl v tom čert, abychom ho nepřemohli.
Drndálek ( vejde s cepem )
Kašpárek: A v tom právě čert je. Draka nemůžeme jen tak zabít. Kdo chce draka zničit, musí rozbít dračí vejce, které leží na starém pustém hradě.
Drndálek: A kde, tento, je ten starý hrad?
Kašpárek: Musíte jít pět dní a pět nocí na stranu východní a tam hrad najdete.
Drndálek: Já bych, tento, myslil, abychom tam šli.
Škrhola: Tím se alespoň zbavíme draka navždycky.
Policajt: A co mám, poslušně hlásím, dělat s tou žádostí?
Škrhola: I zahoď ji a pojďme už.
Drndálek: A co bude s vámi, Kašpárku?
Kašpárek: My máme čtrnáct dní jistotu, že se nám nic nestane, poněvadž si drak nás chce vykrmit ke svým narozeninám a ty má za čtrnáct dní.
Policajt: Nebojte se, do té doby se vrátíme i s dračím vejcem.
o p o n a
Pustá hradní síň. Stranou stůl, na něm velká konvice, nad níž trčí ze stěny hlava nějaké nestvůry. U stolu dvě židle. Na podstavci skříňka a v ní dračí vejce. Velká ruka přichystána v zákulisí.
1. a 2. čert
(oba čerti sedí u stolu)
2. čert: A pijme, jezme, co hrdlo ráčí, užijme klidu.
1. čert: Haha, máš pravdu, užijme klidu.
2. čert: No ne? Až se vrátíme do pekla, nastane nám zase práce a dřina.
1. čert: Však to není žádná zábava, přikládat uhlí a dříví pod kotle hříšníků.
2. čert: A těch tam je, co?
1. čert: No, jejej.
2. čert: A tady vládne klid ničím nerušený.
1. čert: A hrom a peklo, víš ty, co?
2. čert: Co?
1. čert: Teď si právě vzpomínám, že už zítra budeme vystřídáni.
2. čert: Ale hrom do toho, síra, kalafuna, to to uteklo - to jsme zde už celý rok?
1. čert: Ba právě, celý rok.
2. čert: Pak ten poslední večer musíme jak náleží oslavit.
1. čert: Budeme jíst, pít a hodovat. Dneska sem už jistě nikdo nepřijde.
2. čert: Nepřijde – a kdyby přišel, se zlou by se potázal – rušit nás v hodování.
čert: (nahlédne do konvice) (vstane, zvedne ruce, mluví k nestvůře nad stolem)>
Přítelíčku, velký draku,
máme žízeň, milý brachu.
(z tlamy nestvůry teče "víno" přímo do konvice)
1. čert: Tááák, máme víno, můžeme pokračovat v hodokvasu.
2. čert: Tak tedy, hudba!
(hudba hraje – za chvíli se ozve zavrzání –hudba náhle ustane)
1. čert: Co to?
2. čert: Kdosi vkročil na naše území a blíží se k hradu.
1. čert: Že by se někdo odvážil?
2. čert: Už asi ano.
1. čert: Co teď?
2. čert: Musíme konat svou povinnost a chránit dračí vejce.
1. čert: To snad nebude tak těžká práce.
(v zákulisí kroky)
2. čert: Rychle na svá místa, už je tady!
(čerti se schovají)
Policajt, 1. a 2. čert
Policajt: (vstoupí – jde pomalu vpřed – uprostřed jeviště se zastaví – 1. čert ho sleduje v těsném závěsu – policajt o čertovi neví) Tak už jsem všecko prohledal a dračí vejce jsem nenašel. (odchází, cestu však mu zastoupí čert)
1. čert: Stůj !!!
Policajt: (lekne se; pomalu se otočí na čerta) Fuj, to jsem se lekl.
1. čert: Co zde hledáš?
Policajt: Nic.
1. čert: Nelži, co zde hledáš?
Policajt: Já se tedy přiznám, hledám…
1. čert: Co?
Policajt: Dveře, abych mohl odejít. (pomalu odchází)
1. čert: Bllllll, Těmi dveřmi už neodejdeš.
Policajt: Půjdu tedy druhými.
(jde na druhou stranu, cestu mu zastoupí druhý čert)
2. čert: Stůj!!!
Policajt: (posadí se leknutím na zem) Fuj, teď jsem se lekl ještě víc. Pěkně vás prosím, pusťte mě ven.
2. čert: Co zde hledáš? Proč jsi sem přišel? Kdo tě sem poslal?
Policajt: (vstane) Všecko vám řeknu, jen mě pusťte odtud.
2. čert: Mluv a odpovídej na to, nač jsem se tě tázal.
Policajt: Já vám to tedy řeknu. Slavný obecní výbor se usnesl vyzvat vás, abyste mi vydali dračí vejce, které prý je zde na hradě.
Čerti: (smějí se)
Policajt: A copak je vám rozkaz představenstva k smíchu?
1. čert: To bych řekl!
2. čert: Jdeš tedy pro dračí vejce.
Policajt: A je zde?
1. čert: Blllll, je ve skříňce. ( Ukáže na skříňku. ) Skříňka je však pevně zavřena a otevře se jen tomu, komu se podaří zahnat nás - strážce toho hradu. Kdo to dokáže, dostane krom dračího vejce pytel dukátů.
Policajt: Co? ( Otočí se na 2. čerta. )
2. čert: Pytel dukátů – ha, ha, ha - máš snad na ně chuť?
Policajt: To bych řek'. A vy mi to vejce musíte dát, poněvadž obecní výbor se na tom usnesl.
oba čerti (smějí se)
Policajt: Já chci vejce. (jde ke skříňce)
1. čert: Co – ty se opovažuješ jít ke skříňce? Hola, bratře, zahrajeme si s ním trochu. (chytne policajta a hodí ho 2. čertovi, který stojí na druhé straně jeviště) Hop! (pohazují si s ním)
2. čert: A hop!
1. čert: Hop!
2. čert: A hop!
(vyhodí ho do zákulisí)
1. čert: A teď si počkáme na ty ostatní.
2. čert: A zahrajeme si s nimi ještě lépe než s tím policajtem.
(odejdou za policajtem)
Škrhola, Drndálek
(za scénou)
Škrhola: Jářku, Pivoňko, co tam děláš?
Drndálek: Pivoňko… Pivoňko!
(pauza)
Škrhola: Pivoňka nejde. Poslechni, sousede, měl by ses jít podívat, co tam dělá.
Škrhola, Drndálek, později strašidla
Drndálek: (vejde pomalu na jeviště. Škrhola jde za ním. – mluví se strachem) Tak už, tento, jsme tady.
Škrhola: Hledej dračí vejce.
Drndálek: Já se, tento, přiznávám, oči se mi strachem tak zamžily, že docela nic nevidím.
Škrhola: No, ty jsi, kakraholte, pěkný obecní radní.
Drndálek: Nohy mi strachem klesají, neudržím se, musím se posadit. (sedne si na židličku, ta se s ním zvedne do vzduchu a poletuje sálem) Škrholo - já se bojím… já se bojím!
Škrhola: Jářku, Drndo, co to děláš?
Drndálek: Vždyť vidíš - lítám, lítám, lítám, lítám.
(z propadla vyletí dva duchové a za skuhrání a houkání poletují kolem)
Škrhola: Drndo - já se už taky bojím - půjdeme domů a necháme tu dračí vejce na pokoji.
Drndálek: Já, tento… (židle se zahoupe a Drndálek spadne na zem) …tak už letím.
Škrhola: Pojď pryč odtud. (jde ke dveřím) Ale, hrome, dveře jsou zavřeny. Jak se odtud dostaneme?
Drndálek: (vstane) Mně hrůzou naskakuje husí kůže a vlasy mi vstávají na hlavě.
Škrhola: Mlč a nenaháněj strachu ještě víc.
(Duchové zmizí.)
Drndo, utečme!
(Zahřmí – Škrhola se zhroutí vpravo, Drndálek vlevo.)
Škrhola, Drndálek, později 2. čert, v závěru Policajt
Drndálek: Ach, ach – to je hrůza.
Škrhola: Už mám duši na jazyku.
Drndálek: Ach, jak to, tento, s námi dopadne.
Škrhola: Drndo, teď je tu klid, utečme.
Drndálek: Aby to, tento, nebyl klid před bouří.
Škrhola: Utečme.
( Zvednou se, jdou ke dveřím, čert jim zastoupí cestu. )
2. čert: Ha! Stát! Co tu chcete a kam jdete?
Drndálek: (strachy se posadí na zem) Já, tento, tento, ano, tento…
Škrhola: (má strach) Rádi bychom šli domů.
2. čert: Domů? Chachacha, kdo sem jednou vkročí, nenajde cestu k domovu. Jdi tam, kam patříš.
(zvedne ruce – zazní ponurá hudba, na jeviště sáhne velká ruka, chytne Škrholu, zvedne ho do výše a zmizí s ním; čert se chechtá; hudba ustane)
2. čert: (k Drndálkovi) A co s tebou, človíčku.
Drndálek:
Ach, pro pána krále, če… če… če… če… čert!
(vstane, chce utéct)
2. čert: Stůj! Marně by ses snažil utéci.
Drndálek: Ale, ale, já se čertů strašně bojím.
2. čert: Proč jsi sem tedy chodil?
Drndálek: Já jsem, prosím, nevěděl, že je zde čert, já jsem šel za naším starostou Škrholou.
2. čert: (směje se) Ten je pryč. Pekelná ruka ho odnesla – a tebe odnese co nevidět.
2. čert: A co se pořád třeseš? Máš hlad? Máš žízeň? Pojď, přisedni si a najez se a napij se do sytosti.
Drndálek: Ale, ale, jakoby se stalo, já nebudu jíst ani pít.
2. čert (zlostně) : Musíš!
Drndálek: I zaplať Pánbůh, nebudu, já nebudu.
(ohromná rána, hřmot, blesk, hrom, čert zmizí a na jeviště spadne pytel dukátů, skříňka se otevře a je vidět dračí vejce)
Hlas (ze zákulisí) : Co druzí pro strach a bázeň nedokázali, to jsi dokázal ty slovem, které v pohádkách na čerty platí. Vysvobodil jsi své přátele. Pytel zlata je tvůj.
Drndálek: Kdo to mluvil? Co se stalo?
(vejde policajt se Škrholou)
Drndálek: Škrholo, Pivoňko! Jé, to jsem rád, že jsem vás našel. Pojďme rychle pryč z toho domu hrůzy.
Škrhola: Jářku, není tady ještě ten čert, nechtěl bych se s ním už setkat.
Drndálek: Ale čert už uletěl a nějaký hlas povídal, že ten pytel je můj a že jsem vás vysvobodil.
Policajt: (jde ke skříňce) Poslušně hlásím, že je tady dračí vejce.
Drndálek: To si vezmu já do opatrování.
Škrhola: Ty, Pivoňko, chop se toho pytle a rychle pryč odtud!
Policajt: Poslušně hlásím, že už ho beru.
Drndálek: Tento, tento, rychle pryč. Musíme vysvobodit Kašpárka.
Škrhola: A Manku!
o p o n a
Drndálek: A Manku!
Dekorace jako v II. jednání.
Manka, Kašpárek
(Manka s Kašpárkem sedí před jeskyní uvázáni za nohu)
Manka (smutně) : Vidíš, vidíš, Kašpárku, už ti smích také ulít´ z tváře.
Kašpárek: Já pořád doufám. Pořád ještě spoléhám na pomoc Škrholovu a těch ostatních. Vždyť jsem jim dobře vysvětlil cestu, nemůžou zabloudit.
Manka: Proč se tedy ještě nevrátili? Času na to měli dost - jsou už přece čtrnáct dnů pryč.
Čarodějka, Kašpárek, Manka
Čarodějka (vstoupí) : No tak, mládeži, jakpak jste se dneska vyspinkali? Dobře? (Kašpárek i Manka mlčí) No, pročpak mlčíte? Copak se vám stalo? I ty, Kašpárku, mlčíš? Vždy jsi míval tolik řečí a dnes jsi němý jako ryba.
Kašpárek: I dej mi pokoj, ty stará čarodějnice!
Čarodějka (ironicky) : Co to? Ty se snad hněváš, hošíčku?
Kašpárek: Hněvám, nehněvám, pokoj chci mít.
Čarodějka (ironicky) : Aj, aj, aj, panáček se durdí, zlobí, no, ono ho to, chlapečka, za chvilinku přejde. Ano, ano, za chviličku chlapečka všecko přejde, chi, chi, chi.
Kašpárek: Moc se nesměj, ještě nevíš, jestli ti neuteču.
Čarodějka (ironicky) : Chi, chi, chi, chudák drak se bude tedy na své stopadesáté narozeniny postit a hladovět.
Kašpárek: Ať si dělá, co chce.
Čarodějka: Chi, chi, chi, to jsou nápady. (zajde do jeskyně)
Manka, Kašpárek, později Policajt
Manka: Prosím tě, Kašpárku, cos to povídal? Myslel jsi to vážně? Chceš opravdu utéct?
Kašpárek: Což o to, utéct bych chtěl, ale nevím jak.
Policajt: (vejde pomalu s tasenou šavlí, jde zvolna vpřed, rozhlíží se a volá šeptem) Kašpárku, Manko!
Kašpárek (zakřičí) : Pivoňka!
Policajt (lekne se) : Tiše, tiše, Kašpárku, tiše.
Manka: To je Pivoňka – neseš nám záchranu?
Kašpárek: Máš dračí vejce?
Policajt: Ne, ne, nemám.
Kašpárek (sklesle) : Pak je s námi konec, Manka a já dneska zemřeme.
Policajt: Nemám, ale nezemřete.
Kašpárek: Zemřeme.
Policajt: Tak mě přece nechte domluvit. Já vám povídám, že nezemřete. Dračí vejce sice nemám, ale má je Drndálek.
Kašpárek: Kdo?
Policajt: No, Drndálek má dračí vejce a nechce je dát z ruky.
Kašpárek (skáče) : Vidíš, vidíš, Manko, že utečeme, já jsem říkal, že zde nezůstaneme.
Manka: A kde je Drndálek?
Policajt: Nedaleko odtud čeká se Škrholou.
Kašpárek: Rychle ho zavolej!
Policajt: Poslali mě, abych se tu podíval a obhlédl situaci, a hlavně, zdali jste ještě naživu. My jsme se totiž trochu na cestě o to…, omeškali, poněvadž jsme zakusili strašné věci.
Kašpárek: No to nám povíte až později, teď rychle zavolej Drndálka, aby sem přišel s tím dračím vejcem.
Policajt: Už utíkám. (odejde)
Manka, Kašpárek, později Drndálek
Manka: Ani tomu nechci věřit, Kašpárku, že bychom se mohli odtud dostat.
Kašpárek: No, vidíš, já jsem pořád doufal v záchranu.
Manka: Už kdybychom byli doma.
Kašpárek: I toho se dočkáš.
Drndálek: (vejde, v ruce má dračí vejce) Pivoňka mi povídal, že jsi mě, Kašpárku, volal.
Kašpárek: Pěkně vás vítám, strýčku Drndálku.
Manka: Pěkně vítám.
Drndálek: I děkuju vám, děkuju. Tuhle jsem vám donesl dračí vejce.
Kašpárek: Dejte mi je, prosím vás.
Drndálek: I s radostí, tu máš. (dá Kašpárkovi vejce) A teď už mohu odejít, pravdaže, Kašpárku. Víš nerad bych se setkal s drakem, už jsem toho zakusil dost na hradě s čerty.
Kašpárek: I jen jděte a počkejte všichni nedaleko. Až bude po všem, tak vás zavolám.
Drndálek: Dobrá, dobrá, já už utíkám. (odejde)
Kašpárek, Čarodějka, Manka
Kašpárek: A teď ta komedie začne. (volá) Hospodo, hospodo, chci víno!
Čarodějka (vstoupí) : No, no, no - už se ti jazýček rozvázal, že tak křičíš?
Kašpárek: Chtěl bych víno.
Čarodějka: Dej mi pokoj, dnes už nedostaneš nic.
Kašpárek: Uvidíme, poslouchej co ti řeknu.
Čarodějka: Nemám chuť poslouchat nesmysly.
Kašpárek: To nejsou žádné nesmysly. Rozvaž naše provazy.
Čarodějka: Cože?
Kašpárek: Chci a poroučím ti, abys uvolnila naše pouta.
Čarodějka: Co si to dovoluješ, rozkazovat mi?
Kašpárek: Uděláš, co jsem ti rozkázal, nebo ne?
Čarodějka: Neudělám.
Kašpárek: Tak dobře, zavolám si tedy draka a ten ti to poručí.
Čarodějka: Chi, chi, chi, ty jsi směšný.
Kašpárek: Nejsem. Podívej se, co mám. (zvedne ruce s dračím vejcem)
Čarodějka: Hrůza, hrůza, dračí vejce! A od koho? Kde's to sebral?
Kašpárek: To je jedno. Ptám se tě naposled, pustíš nás na svobodu nebo ne? Rozmysli si to dobře, můžu se ti odměnit.
Čarodějka: Drak, můj pán, mě potrestá.
Kašpárek: Můžeš mu utéci.
Čarodějka: On mě všude najde.
Kašpárek: Nenajde, protože už dlouho nebude trápit svět. Za chvilku rozbiju vejce a zničím ho.
Čarodějka: Pustím vás tedy. Pojď do jeskyně.
(zajdou všichni do jeskyně)
Kašpárek, Drak, Manka, v závěru Drndálek, Škrhola a Policajt
Kašpárek: (vstoupí s Mankou) Teď si zavoláme draka. Draku, draku, pojď trochu na besedu!
Drak: (zařve z jeskyně) Kdo to volá, kdo mě to ruší?
Kašpárek: Já, Kašpárek, ponížený služebníček, chci vám, velevážený pane draku, blahopřát k narozeninám.
Drak: (vyleze ven z jeskyně a zařve) Máš roupy, co! Asi ses dobře, příliš dobře napapal.
Kašpárek: Nemohu si stěžovat na vaši kuchyni.
Drak: Však už ji dlouho vyjídat nebudeš. (všimne si, že nejsou uvázáni) A proč nejste uvázáni?
Kašpárek: Inu, protože jdeme domů.
Drak: (zařve) Co to blábolíš?
Kašpárek: Jdeme domů - a proto jsem si vás zavolal ven, abychom vám mohli před odchodem blahopřát k vašim stopadesátým narozeninám.
Drak: Zničím tě. Zahubím tě. (žene se na Kašpárka)
Kašpárek: (zvedne ruce s vejcem proti drakovi) Stát!
Drak: (vzepne se, zastaví se a zařve) Kde's to vzal?
Kašpárek: (směje se) Vidíš, Manko, jak jsem ho zkrotil.
Drak: Kde's to vzal?
Kašpárek: Já jsem to nevzal, já jsem to dostal. Nemá to však pro mne cenu, a proto to rozbiju.
Drak: Nerozbíjej!
Kašpárek: Pročpak?
Drak: Nerozbíjej, dám ti co budeš chtít, udělám ti co budeš chtít, jen nerozbíjej vejce!
Kašpárek: A můžeme jít s Mankou domů?
Drak: Můžeš jít i s Mankou domů.
Kašpárek: Che, che, che, ty ses, draku, náhle změnil.
Drak: Dej mi vejce, Kašpárku!
Kašpárek: Co ty ses nás tady natrápil, kolik lidí jsi zahubil…
Drak: Dej mi vejce, Kašpárku!
Kašpárek: Nedám!
Drak: Dej mi to vejce!
Kašpárek: Za tolik zločinů zasloužíš spravedlivý trest.
(hodí vejce na zem – ohromná rána, drak zařve, převalí se a je po něm)
Manka: Sláva, Kašpárku, drak je mrtev!
Kašpárek: Teď už se nemusíme bát o život… Strýčku Pivoňko!
Manka: Strýčku Škrholo!
Kašpárek: Strýčku Drndálku!
Oba: (volají) Kde jste kdo, radujte se! Drak je mrtev! Konec strachu! Konec úzkostí! Drak je mrtev!
Drndálek (za scénou) : Cože? Drak je mrtev?
(vejdou a radují se)
Konec hry