Matěj – chudý mlynář
Kocour – Matějův pomocník a sluha
Král
Johanka – jeho dcera
Ferdinand – královský komoří
Rokford – vládce sousední říše
Hlasy bratrů
Bratr: (ze zákulisí) Už se ve mlýně neukazuj!
Matěj: (vpadne od mlýna) Ale, bratři, táta říkal, že se máme spravedlivě rozdělit.
Bratři: (ze zákulisí) Všechno zvládneme sami a o mlýn, o mlýn se s tebou dělit nebudeme!
Matěj: Ale, co moje dědictví.
Bratři: (ze zákulisí) Tady máš kocoura! To je tvoje dědictví!
Kocour (vletí na jeviště, šplouchne do řeky) Mňau! Mňau!
Matěj: Vydrž, kocourku, pomohu ti z vody. Málem by ses utopil… …tak to vidíš, nemáme kam hlavu složit. Mám však zdravé ruce a práce se nebojím. Nějak se uživíme.
Kocour: To máš pravdu.
Matěj: Co? Ty mluvíš?
Kocour: Ano.
Matěj: No tohle, od kdy kocouři mluví?
Kocour:
Od té doby, co to od lidí odkoukali…
…jsem tvoje dědictví, a když mne budeš poslouchat, pomohu ti.
Matěj: Cože? – Poslouchat? – Tebe?
Kocour: Ano, když se budeš řídit mými radami, nebudeš litovat.
Matěj: Tak dobře. Co tedy radíš?
Kocour: Pro dnešek budeme bydlet třeba pod mostem, zítra možná už spát v hedvábných peřinách. Co bys tomu řekl, kdybys byl králem?
Matěj: Leda tak kočičím…
Kocour: Nesměj se! Ožením tě s královou dcerou Johankou a budeš králem.
Matěj:
Kocoure, to je vtip?
…Matěj ze mlýna – nápadník princezny.
Kocour: Neboj se. Chci ti opravdu pomoct. Nedělám si legraci.
(zvuk přijíždějícího kočáru)
Kocour: Tvoje nevěsta přichází. (vchází Johanka)
Johanka: Dobrý den, mlynáři.
Matěj: Dobrý den, princezno.
Kocour: Zdravím vás, princezno.
Johanka: Tvůj kocour mluví?
Matěj: Ano princezno.
Kocour: Jsem Matějovo dědictví a nejbližší přítel.
Johanka: Pak tě tedy taky zdravím, kocourku.
Král: (za scénou) Johanko! Johanko, kde zase jsi?
Johanka: Tatínek!!!
Matěj: Raději nashledanou, princezno.
Kocour: Máš pravdu, Matěji, schováme se. (odcházejí)
Johanka: Nashledanou.
Král: No tak, Johanko, kde jsi?
Johanka: Tady, tatínku.
Král:
Nemůžeš se přece stále toulat po kraji.
(vstoupí na scénu) S kým jsi to, Johanko, mluvila? Jsi princezna a budoucí královna…
…a máš před svatbou…
Johanka: O žádné vdavky nestojím. Všichni ti panáci, co stále zveš, se natřásají jako holubi a mluví jen o penězích.
Král: Ty ani nevíš, jak je těžké, najít urozeného, bohatého a mocného ženicha. Nemohu tě dát za ženu jen tak někomu.
Johanka: Nezáleží přece na bohatství, ale na srdci. I ten nejchudší by mohl být dobrým králem a mým manželem.
Král: To snad ne? Nějaký chudák a králem? A stejně mám už ženicha pro tebe vybraného.
Johanka: Raději už pojď, tatínku, jsi po celém dni unavený, potřebuješ si odpočinout.
(odcházejí – vzápětí přichází Matěj s kocourem)
Kocour: Tak co? Jak se ti líbí princezna?
Matěj: Líbí. Ale jak bych já, mlynář bez mlýna, s pár groši v kapse, si mohl vzít princeznu za ženu? Copak jsi neslyšel krále?
Kocour: A ty jsi neslyšel princeznu?
Matěj: No, máš pravdu, princezna vypadá hodná a…
Kocour: …a…?
Matěj: A hezká. Hezčí děvče jsem neviděl.
Kocour: Ty také vypadáš k světu. Johanka na tobě mohla oči nechat.
Matěj: Copak král by dal princeznu za ženu takovému, jako jsem já, který nemá nic?
Kocour: Jen se neboj! Nejdříve však musíme pro tebe vymyslet nějaké pěkné jméno. Král si totiž potrpí na tituly. Jak jsi to říkal? Nemá nic…Pán z Nemanic. To je ono!
Matěj: Pán z Nemanic? Pche! Ale princezna se mi líbí. Když jsem ji uviděl, jako by na obloze zasvitlo ještě jedno sluníčko. (světelný efekt)
Kocour: Teď ale do práce. Musíme se postarat o slavnostní pečínku. A tou je nadívaný králičí hřbet.
Matěj: Králičí hřbet?
Kocour: Můj praprapraprapradědeček, co chytal na zámku myši, povídal, že králův prapradědeček měl nadívaný králičí hřbet na své zásnubní hostině. A od té doby se žádná svatební hostina bez králičí pečínky neobešla. Je to tradice. Dost povídání a do práce, potřebuji pěkné šaty, pořádné boty a pěkný klobouk, ať ti před králem neudělám ostudu.
Matěj: Chacha, kocour v botách?!
Kocour: Prosím, dojdi do města a kup je. Bez šatů to nepůjde.
Matěj: Tak dobře. Já pro ně zajdu. (odchází)
Kocour: Já zatím políčím na králíky. Pár posledních jsem tu někde viděl. (hudba – loví králíky) No tak pojďte, králíčci, na dobré zelíčko, šťavnaté… (skok – havajka ) …tak, už vás mám.
Matěj: (vrací se s uzlíkem) Koupil jsem všechno, co jsi chtěl.
Kocour: Honem, ukaž, jestli mi to padne. (odchází spolu do zákulisí)
Matěj: (v zákulisí) Počkej, tady máš klobouk, plášť a boty. (přichází zpět)
Kocour (v zákulisí) Já jsem také nezahálel, nachytal jsem pár králíků, běž se podívat… …Matějíčku! Matěji, to je krása. (vstupuje a uklání se) Pane, váš komorník je připraven k vašim službám.
Matěj: Kocoure, ty vypadáš jako opravdový komorník.
Kocour: Jenom vypadám? Jsem komoří pána z Nemanic!
Matěj: To máš pravdu, v kapse mi nezůstal ani groš.
Kocour: Dnes ještě půjdeme spát o hladu, zítra už poobědváme na královském zámku.
Hudba
Komoří: (roluje koberec) Je to shánění a běhání. Král chce provdat princeznu a odejít do důchodu. A já, abych vše zařizoval. To je práce, to je práce. Jenom ti králíci mi dělají starosti. Jak já to jenom zařídím, jak to jenom udělám? (odchází)
(Král a princezna přicházejí.)
Král: Dnes bude velkolepá hostina.
Johanka: Tatínku, odvolej, prosím, hostinu. Já se nechci vdávat.
Král: O tom se nebudeme bavit, je rozhodnuto. Už mám toho tvého toulání dost! Vybral jsem ti nejbohatšího a nejmocnějšího ženicha v celém blízkém i dalekém okolí — hraběte Rokforda.
Johanka: Hrabě je asi nejmocnější, ale také nejošklivější a dokonce se o něm tvrdí, že umí čarovat.
Král: Lidé toho ze závisti napovídají…
Komoří: Mluví pravdu, Rokford je čaroděj.
Král: Kuš! — Ať je jaký chce, bude tvým ženichem a basta!
Johanka: Ale, tatínku… (s pláčem odbíhá.)
Král: (směrem do zákulisí) Ferdinande, je všechno připraveno?
Komoří: (vstupuje) Ano, vaše veličenstvo. Slavičí jazýčky na víně se kuchaři náramně povedly, labutí krky v ořechové omáčce se na jazyku jen, jen rozplývají. Slavnostní dort má tři patra.
Král: Dobře, dobře. Vyřiď kuchaři, že ho chválím. A jak to vypadá s králičími hřbety?
Komoří: Musím vás zarmoutit, vaše veličenstvo, v celém království není ani jeden králík. Dnes je králík vzácnost.
Král: Ale já musím mít králičí hřbet, je to rodinná tradice už od mého praprapraděda . A dnes jsem pozval zvlášť významné hosty. Co by si o nás pomysleli?
Komoří: Je mi líto, ale králičí pochoutku hosté asi neochutnají.
(fanfáry)
Král: Někdo přijel, běž ho uvítat a zavolej Johanku. A o těch králících si povíme potom.
Komoří: Ano, vaše veličenstvo. (Odchází)
(Johanka přichází)
Král: Možná už přijel hrabě, tak se usmívej.
Komoří: (vstoupí obřadně) Vyslanec hraběte Matěje z Nemanic. (Odchází)
Král: Toho neznám. Ať vejde. (Vchází kocour.) Vítáme vás. Co si přejete?
Kocour: Dovolte, abych se představil.
Johanka: Ale vždyť je to kocour. Mluvící kocour!
Kocour: Ano a také nejvyšší komorník hraběte z Nemanic.
Král: Co nám přinášíš?
Kocour: Uctivé pozdravení pro princeznu Johanku… …a malý dárek pro jeho jasnost.
Král: Dárek, jaký dárek?
Kocour: Můj pán vám posílá nejvzácnější pochoutku pro vaši slavnostní tabuli.
Král: Králíka!
Kocour: Ne…
Král: Škoda.
Kocour: …ne jednoho, ale tři králíky vám posílá hrabě z Nemanic.
Král: To je dar, taková vzácnost. Hrabě musí být velmi bohatý, když může dávat takové dary.
Johanka: Nepozveme, tatínku, pana hraběte na zámek?
Král: Za takový dar? Určitě!
(Kocour se vrací s pytlem.)
Kocour: Vaši králíci. Můj pán vám přeje dobrou chuť.
Král: Vyřiď svému pánovi, že za dar děkujeme a současně ho zveme, aby se zúčastnil naší hostiny.
Kocour: Vaše pozvání s radostí vyřídím.
Král: Ferdinande! (nakoukne Ferdinand) Vyřiď kuchaři, že může připravovat králičí hřbety. (k Johance) Tak a tvým zásnubám nestojí nic v cestě. Ještě dnes se provdáš za hraběte Rokforda. Další králíky bychom už asi nedostali.
Hudba
(Na prázdnou scénu vběhne kocour)
Kocour: Pomoc! Pomoc! Kde jste kdo? (pro sebe) Copak jsou všichni hluší? Asi budu muset přidat. Pomoooc…!
Komoří: Kdo to tu ruší?
Král: Co se to tu děje, Ferdinande?
Kocour: To jsem já. Nejvyšší komoří hraběte z Nemanic. Pomozte, prosím, můj pán se topí!!!
Král: Proboha!!!
Komoří: Proboha!!!
Kocour: Jeli jsme k vašemu veličenstvu a tu najednou nás přepadli loupežníci. Kočár i koně nám sebrali. Také vzácné dary jsou pryč.
Král: To je hrůza!!!
Komoří: To je hrůza!!!
(přichází Johanka)
Kocour: A teď to nejhorší. Mého pána o jeho vzácný oblek připravili a pak ho z mostu do řeky shodily. Sám jsem tak tak unikl. (vzlyká)
Král: Strašlivé!!!
Komoří: Strašlivé!!!
Kocour: To je neštěstí, tolik si přál složit princezně a vašemu veličenstvu poklonu. To je neštěstí!!!
Johanka: Snad se neutopil?
Kocour: Kdepak, umí dobře plavat. Ale…
Král: Ale co?
Kocour: Hrabě z Nemanic sedí pod mostem a nemá na sobě zhola nic. Je úplně nahý!
Johanka: Musíme mu pomoci, tatínku.
Král: Ferdinande, připrav ty nejlepší šaty a honem dojeď k mostu pro hraběte. Doufám, že hrabě příjme mojí pomoc.
Komoří: (mumlá a odchází)
Kocour: Bude mu potěšením. Prosím omluvte mne, musím za svým pánem. To víte, takové rozrušení, musím se o něj postarat. (k sobě) Aby něco nevyvedl. (odejde)
Johanka: Jen aby se mu něco nestalo. To by bylo neštěstí.
Král: Takový významný a bohatý člověk. Ani hrabě Rokford ještě nepřijel.
Rokford: (hrom,blesky, vichřice) Nemějte strach, sousede, už jsem tady. Proč jste mne pozval?
Král: Hledám pro dceru Johanku nejvhodnějšího ženicha. Víte, chci, aby byl mocný a bohatý a to vy sousede jste.
Rokford: Ano, jsem nejbohatší a nejmocnější na celém světě, a proto nikdy nekupuji zajíce v pytli. Kde je vaše dcera? A co dostane věnem?
Král: Hned přijde. Johanko! (Johanka v zákulisí odpovídá.) A o věno si nemusíte dělat starosti, dostane celé království.
Johanka: Tatínku?
Král: To je hrabě Rokford, Johanko.
Johanka: Dobrý den.
Rokford: (k sobě) Je docela hezká a když dostane věnem království, bude ještě hezčí. (k princezně) Zdravím vás, má nevěsto!
Johanka: Promiňte, ale já si vás za manžela vzít nemohu.
Rokford: No, tohle!?
Johanka: Nezlobte se, ale opravdu si nemohu vzít někoho, koho nemám ráda.
Rokford: Žádné vytáčky. Když si chci vzít já tebe, tak to stačí. Žádnou lásku k tomu nepotřebuju. Stačí mi věno. Cha, cha.
Johanka: Tatínku, snad nechceš, abych byla celý život nešťastná.
Král: Jsi moje jediná dcera, chci pro tebe jen to nejlepší, ale když je to tak… Hrabě, víte, já…
Rokford: Tak dost! Však já ji naučím a zkrotím! Zítra v poledne nám budou vyzvánět svatební zvony. (Rokford unáší Johanku) Zvu tě na veselou svatbu, králi. A dík za věno. Cha! Cha!
Johanka: Tatínku! Pomoc!
Král: Johanko! Johanko! (Zůstává na scéně sám a zhroucený v křesle.)
(Přichází kocour s Matějem)
Kocour: Pojď dál, Matěji.
Matěj: Já se snad propadnu hanbou. Proč jsi mě oblékl do téhle maškary?
Kocour: Řekl jsem králi, že nás okradli loupežníci, že jsi přišel o všechno.
Matěj: Ale to není pravda. To je podvod.
Kocour: Slíbil jsem ti, že tě udělám králem, tak svůj slib plním. Johanka se na tebe těší. Vypadáš moc pěkně a Johance se určitě budeš líbit. Jen se divím, že nás nikdo nevítá? (Rozhlíží se, uvidí zhrouceného krále.) Ehm, ehm. Vaše veličenstvo. Asi usnul… …veličenstvooo!
Král: Co, co se děje? Kdo je to? Johanka?
Kocour: To jsem já, nejvyšší komoří hraběte Matěje z Nemanic a můj pán. Přijeli jsme na hostinu.
Král: Vítám vás, pane hrabě, bohužel žádná hostina nebude.
Kocour: Nevadí, my si něco najdem . A co zásnuby?
Král: Ty také nebudou, vlastně už byly. Stalo se velké neštěstí.
Kocour: Neštěstí?
Král: Přál jsem si, aby si Johanka konečně vybrala ženicha. Ale přišel hrabě Rokford a unesl ji na svůj hrad a už zítra se chce s ní oženit. Chtěl jsem pro ni jen to nejlepší a takhle to dopadlo. Nevěděl jsem, že je tak zlý. Viděl jsem jen jeho bohatství.
Matěj: Unesl princeznu? (pro sebe) Tak to je konec!
Kocour: (k Matějovi) Ano je to konec hraběte Rokforda. Zítra budou znít svatební zvony ne hraběti Rokfordovi, ale tobě Matěji. Co jsem slíbil to splním. (ke králi) Vaše veličenstvo, pro mého pána bude čest utkat se s hrabětem Rokfordem a osvobodit vaši dceru.
Král: Hrabě vy? Vy chcete osvobodit Johanku?
Matěj: Rád bych, ale nevím…
Král: Pane hrabě, budu vám do smrti vděčný, jen když mi přivedete Johanku zpátky. (Odchází.)
Matěj: Jak bych já mohl…
Kocour: Na takovou maličkost jako je hrabě Rokford stačím sám.
Matěj: Mourku! To přece nemůžeš?
Kocour: Ale můžu, Matěji.
Matěj: O Rokfordovi se říká, že je kouzelník.
Kocour: Právě proto. Věř mi, všechno dobře dopadne. Jde to přesně podle mého plánu.
Matěj: Copak můžeš sám přemoct hraběte Rokforda? Půjdu s tebou, nenechám tě samotného.
Kocour: To tě nesmí ani napadnout. Neboj, nic se mi nestane. Ty se zatím dobře vyspi, ať nemáš kruhy pod očima, zítra v poledne se ženíš.
Hudba
Rokford: Duj, větře duj, o mé síle vypravuj. Dnes bude slavný den. Budu mít svatbu s nejkrásnější princeznou. A zítra, zítra mi už bude patřit i její království. Podrobím si zem svého souseda, podrobím si celý svět. Všechno bude moje, všichni se budou přede mnou třást. (přechází) Jen duj větře na oslavu. Cha, cha.
„Černá noc a temný den,
princeznu přiveďte sem.“
(objeví se Johanka)
Tak co, má princezno. Už si se rozmyslela? Když se podvolíš zahrnu tě zlatem a diamanty. Jestli ne nespatříš už světlo světa.
Johanka: Raději zemřu, než bych s vámi žila bez lásky.
Rokford: Je to tvoje poslední slovo?
Johanka: Ano, nikdy se za vás neprovdám.
Rokford: Rozhodla si se sama.
„Temný den a černá noc,
pros teď lásku o pomoc.“
(princezna zmizí)
(zabušení)
Rokford: Co to? Nikoho jsem nezval. Kdo je to?!
Kocour: (za scénou) Já!
Rokford: Kdo já?!
Kocour: Kocour! Kocour v botách!
Rokford: Kocour v botách?! No to jsem ještě neviděl. Chachacha. Pobavil si mě. Otevřete bránu a ty pojď sem. (vejde kocour) Co chceš?
Kocour: Vznešený pane, v daleké zemi jsem se doslechl o vaší čarovné moci. Jste prý nejmocnější kouzelník na světě. Mé přání je trochu neskromné, ale chtěl bych se něčemu u vás přiučit.
Rokford: Ty jsi také kouzelník?
Kocour: Teprve začínám. Ale co jsem se doslechl o vašem věhlasu, neměl jsem nikde stání. Řekl jsem si, to je pravý učitel pro tebe. A tak jsem tady. Chtěl bych zhlednout jenom drobet z vašich kouzel a čar.
Rokford: Opravdu?
Kocour: Slyšel jsem, že se umíte proměnit v jakékoli zvíře.
Rokford: To je maličkost. (hromy, blesky)
„Hrom a vítr mocně dujte,
k přeměně mi pomáhejte.
Hrom a blesky, kouzel sílo,
dokonej tu za mne dílo.“
(přeměna v Hada)
Sss, vidíššš! Jsssem veliký a mocný kouzelník! (pauza) Ssss! Nejmocnější! Největší! - Ssss!
„Hrom a blesky celý svět,
podobu mi vrátí zpět.“
Kocour: Nechci vás urazit, ale v hada se umí proměnit skoro každý kouzelník, také jsem se to učil. Rád bych se přiučil něčemu novému.
Rokford: Cože? No dobrá. Tak se pořádně dívej, to si ještě neviděl. Dívej se dobře.
„Hrom a vítr mocně dujte,
k přeměně mi pomáhejte.
Hrom a blesky, kouzel sílo,
dokonej tu za mne dílo.“
(přeměna v Draka)
Tak co, už si spokojen? Jsem veliký, největší ze všech kouzelníků a umím být i největším drakem světa.
Kocour: (pro sebe) To není špatné!
Rokford: (čaruje)
„Hrom a blesky celý svět,
podobu mi vrátí zpět.“
(přeměna)
Co tomu říkáš?
Kocour: Nádhera. Nenacházím slov. Jste opravdu největší kouzelník na světě.
Rokford: Cha, cha, cha. To nic není. Mám ti předvést něco jiného? Změním se v leoparda, v slona, v co budeš chtít. Jen si řekni. Chci se trochu pobavit.
Kocour: Neodvažuji se.
Rokford: Tvé přání je napřed splněno.
Kocour: Jediný na světě se umíte proměnit v draka, to je nejsilnější zvíře jaké znám. Ale umíte se proměnit v něco malého. To asi bude pro vás velice obtížné, protože jste největší kouzelník na světě.
Rokford: Cože, ty o tom pochybuješ? Přej si!
Kocour: Tak třeba ……….. myš! To asi nedokážete!
Rokford: Dokáži všechno, hned se o tom přesvědčíš!
„Hrom a vítr mocně dujte,
k přeměně mi pomáhejte.
Hrom a blesky kouzel sílo,
dokonej tu za mne dílo.“
(přeměna v myš )
Kocour: To jsem potřeboval. Jen počkej. (honička) Ták, už tě mám.
Rokford: Uááááááááááá !! (hromy, blesky)
Kocour: A je po hraběti Rokfordovi. Matěj má hrad i panství. Může se stát královým zetěm. Ještě najít princeznu. Kam jí jen mohl ten náfuka schovat? Johanko! Princezno! Johanko! (kočár) Rychle, král už přijíždí. (odběhne)
Matěj: (přichází sám) Kocourku! Mourku! Kde jsi? Kocoure, kde jsi? Neměl jsem ho pouštět samotného. Kocoure! Vrátím se pro krále a všechno mu povím. Že jsem jen chudý mlynář bez mlýna, žádný hrabě z Nemanic, že všechno je jen podvod…
Kocour: (vskočí na scénu) No to tě nesmí ani napadnout.
Matěj: Kocourku, kamaráde, měl jsem o tebe strach.
Kocour: Už je všechno za námi. To je teď tvůj hrad pane z Nemanic.
Matěj. Ale… Kde je Johanka a Rokford?
Kocour: Rokford je pryč a už se nikdy neukáže, snědl jsem ho.
Matěj: A Johanka?
Kocour: V tom je trochu potíž. Prohledal jsem celý hrad, střechy, sklepy, každou myší díru, ale princezna nikde.
Matěj: To snad není možné. Musíme ji najít! Johanko! Princezno!
(oba hledají)
Kocour: Princezno!
Matěj: Tak to je konec. K čemu je hrad, k čemu je království, když tu není Johanka. Všechno co mám, je teď k ničemu. Bez ní můj život nemá cenu .
(objeví se princezna)
Kocour: Princezno!
Matěj: Princezno Johanko!
Johanka: Děkuji za vysvobození. Rokford mne zaklel, když jsem si ho nechtěla vzít za manžela. Tvá láska mne zachránila .
Král: (přichází) Johanko, dceruško moje, odpusť!
Johanka: Tatínku, Matěj mne vysvobodil.
Král: Děkuji vám, pane hrabě, za dceru. Je to mé jediné štěstí. Přejte si cokoliv – všechno splním. Dávám vám na to své královské slovo.
Matěj: Vaše veličenstvo, prosím o ruku vaši dcery.
Král: Do ničeho ji nutit nebudu, jednou jsem to udělal a jak to dopadlo…
Johanka: Ráda se vdám za Matěje, tatínku. Mám ho ráda.
Král: V tom případě spolu buďte šťastné, děti.
Matěj: Johanko…
Johanka: Matěji…
Kocour: Tak tady jsme už asi zbyteční. Nechcete se podívat na můj nejlepší kousek, vaše veličenstvo, na to, jak perfektně umím chytat myši?
K O N E C