Mrazíci

Zasněžená krajina, v pozadí zelené stromy.

Po scéně poletuje šála a rukavice. Za scénou volá sedlák.

Sedlák:                 Jé, uletěla mi šála… Zatrápený vítr… Tak, a teď už mi uletěly i rukavice…

Na scénu vletí Mrazík.

Mrazík:                 To je dnes krásně!

Sněží, sněží, všude bílo,
to se mi to podařilo,
všude leží bílý sníh,
děti jezdí na saních.

                Já jsem ten nejšikovnější mrazík ze všech. Všude je plno sněhu a to je moje práce.

Mráz:                 No, no, to je ale pěkné vychloubání. A co ty stromy? Na ty jsi zapomněl. Takhle se to dělá.

Foukne a stromy se obalí sněhem.

                Vidíš? Já jsem šikovnější než ty.

Mrazík:                 No to se uvidí, na stromy jsem prostě zapomněl. Ale dětem jsem nasněžil tolik, že mohou stavět sněhuláky a pořádně si zasáňkovat.

Mráz:                 Já jim zase vykouzlil krásné ledové květy na okna a nechal zamrznout celý rybník. A před školou jsem jim udělal pěknou klouzačku. Teď mohou bruslit a klouzat se každý den.

Mrazík:                 Ještě dobře, že nás lidé nevidí, když se k nim přiblížíme. Můžeme je hezky štípat a kousat mrazem. Chi chi chi.

Mráz:                 A když jim sáhneme na nos nebo uši. To je legrace. Takhle!

Mrazík:                 Nech toho! Zebu si sám sebe dost.

Mráz:                 Já jsem se letos hezky podařil. Všichni dospělí si na mne stěžují, ale děti ne. Jakou měly radost, když jsem jim udělal krásnou klouzačku přímo před školou. Jsem silnější než loni.

Mrazík:                 Mně mají taky děti rády. Letos jsem si opravdu hezky zasněžil. Všude je tolik sněhu a ty závěje, prostě paráda Já jsem taky silnější než loni a silnější než ty.

Hádají se a vzájemně se mrazí.

Mráz:                 Já jsem silnější.

Mrazík:                 Ne, já jsem lepší.

Mráz:                 Já víc mrazím.

Mrazík:                 Já víc sněžím.

Mráz:                 Takhle to nepoznáme. Musíme to vyzkoušet na lidech.

Mrazík:                 Tak víš co? Budeme soutěžit, kdo je lepší.

Mráz:                 Tak dobře. A začneme hned.

Sedlák:                 za scénou Uf, uf.

Mráz:                 Slyšíš? Někdo sem jde. I když nás lidé nevidí, ale jen cítí, tak se radši schováme.

Přicházejí chalupník a sedlák, každý z jiné strany, uprostřed se srazí.

Sedlák:                 Uhni mi z cesty chalupníku, spěchám, do města. Cestou jsem ztratil tu nejteplejší šálu i rukavice. Je mi ukrutná zima.

Chalupník:                 Vždyť máte teplý kožich. To vám nemůže být zima.

Sedlák:                 Nepovídej, je mi strašná zima. A pospíchám abych byl brzo doma v teploučku.

Chalupník:                 Já zase spěchám do lesa, abych si nanosil trochu dříví na topení. Doma mám pěknou zimu.

Nemohou se vyhnout, chalupník nakonec sedláka oběhne a odejde.

Sedlák:                 Uf, to jsem se unavil. Musím hezky pomalu, cesta je ještě dlouhá.

Odejde.

Mráz:                 Tak , kterého z nich si vybereš?

Mrazík:                 Já nevím. Chtěl bych chalupníka.

Mráz:                 Toho chci taky. Sedlák má tlustý kožich.

Mrazík:                 Tak budeme losovat.

Mráz:                 Platí?

Mrazík:                 Ale jak budeme losovat? Já nevím, jak se losuje.

Mráz:                 Kdo postaví většího sněhuláka, ten vyhraje a vybere si toho, koho bude chtít.

Mrazík:                 Tak hurá do práce.

Mráz:                 Postavíme sněhuláky, ty jednoho, já druhého.

Jdou stavět sněhuláky.

Oba:                 Stavíme si sněhuláky,
Mráz:                 já jednoho…
Mrazík:                 …a já taky.
Oba:                 Čí bude větší,
                                ten bude mít štěstí.
                                Vybere si chalupníka,
                                nebo třeba sedláka…
Mrazík:                 …Ten mne vůbec neláká.
Oba:                 Oba pěkně poškádlíme,
                                mrazem hezky pozlobíme.

Mráz postaví většího sněhuláka. Ale jen o kousek.

Mrazík:                 Který je větší?

Mráz:                 Můj.

Mrazík:                 Ale můj je širší.

Mráz:                 Můj je vyšší. Tak jsem vyhrál. Beru si chalupníka.

Mrazík:                 Ty máš tedy výhodu, vždyť nemá ani pořádný kožich. Jen vestu.

Mráz:                 Tak abys neřekl, můžeš začít první. Sedlák už se vrací.

Za scénou funí sedlák.

Mrazík:                 Jdu na to.

Mráz:                 Pořádně ho pozlob.

Mrazík:                 k sedlákovi No pojď, pojď. Fí!

Vrací se sedlák, jde pomalu, mrazík ho pošťuchuje a zlobí.

Sedlák:                 Brrrrrr, to je zima. Že jsem nezůstal doma.

Mrazík:                 Tys chtěl zůstat doma? To bys o hodně přišel. Já ti ukážu, co umím. Hihihi. Fí! Pohladím tě po zádech. Hladí Sedláka po zádech. Ták. Hihi.

Sedlák:                 Jau, to to zebe, to to štípe.

Mrazík:                 A ještě bude… Štíp, štípy, štíp. Ukaž ouško!

Sahá Sedlákovi na ucho.

Sedlák:                 Au, au. To je k nevydržení jak ten mráz dneska štípe.

Mrazík:                 Hola, tady jsem! …A teď tuhle! Hihi… Podívám se na druhé ucho.

Sahá Sedlákovi na druhé ucho.

Sedlák:                 Ajajaj! Ani nemohu chodit, jaká je tu zima.

Mrazík:                 Zima? To ještě nic není! Dostanu se ti i pod kožich! Sahá Sedlákovi pod kožich. Fí, fí!

Sedlák:                 To to studí až na kůži a to mám teplý kožich. A ještě tolik sněhu.

Mrazík:                 Chi chi. A co tohle? Sahá mu na nos.

Sedlák:                 Jau, můj nos, ten mi snad umrzne, nebo mi snad už upadl? Hepčí, hepčí, hepčí. Znova mu sahá na nos. To jsem ale nastydl. Musím rychle do postele. To je ale ukrutná zima . Zase mu sahá mu na nos. A ještě začalo sněžit a foukat vítr. Hepčí, hepčí. Toto štípe, toto štípe. Musím domů. Ale jen tak rychle, abych se moc neunavil. To je zima, to je zima. Hepčí.

Odchází. Mrazík se raduje, přilétá Mráz.

Mrazík:                 Viděl jsi to? Má pořádnou rýmu. Určitě bude stonat nejmíň týden. To se mi to povedlo.

Mráz:                 Teď jsem na řadě já. Pořádně se dívej.

Přichází chalupník se sáňkami. Mráz ho pošťuchuje a zlobí.

Chalupník:                 To to dneska ale štípe. A jak nasněžilo. To se zapotím, než si dříví obstarám.

Mráz:                 Zapotíš? No to uvidíme.

Chalupník:                 Brrr, to to přituhuje. Je to pořádný mráz.

Mráz:                 Chi, chi. Fůůůůů.

Chalupník:                 Však já se zahřeju, na mne si zima nepřijde.

Mráz:                 Nepřijde? To si jen myslíš! Já jsem pořádně silný mráz!

Chalupník:                 Ať si mráz štípe sebevíc, já se ho neleknu.

Mráz:                 Ale jo, lekneš a bude ti pořádná zima. Tohle tě zastudí.

Chalupník:                 Ještě pár kousků dřeva.

Mráz:                 No co to, jak to že to nefunguje, to není možné.

Chalupník:                 Ták, a je mi teplo, jako bych si doma zatopil.

Mráz:                 Ale jak to, musí ti přeci být zima ?

Chalupník:                 Ten mráz se pěkně činí, ale mně už je docela horko. Budu se muset trochu ochladit v hospodě.

Odchází, odváží sáňky. Mráz smutně sedí, přichází Mrazík.

Mrazík:                 Tak co?

Mráz:                 Tak nic. S chalupníkem jsem nic nesvedl. Bylo mu dokonce horko. Ach, ach.

Mrazík:                 Nic si z toho nedělej, jsme dobří oba. Budeme soutěžit znovu.

Mráz:                 Mně už se nechce. Víš co?

Mrazík:                 Ne.

Mráz:                 Budem radši dělat radost dětem. Ať mají hodně sněhu na sáňkování.

Mrazík :                 Na koulování. A stavění sněhuláků.

Mráz:                 Ledu na bruslení.

Mrazík:                 A klouzaček na klouzání.

Oba:           Sněží, sněží, všude bílo,.
                to se nám to podařilo,
                všude leží bílý sníh,
                děti jezdí na saních.

Oba:                 Honem, poleť. Chi, Chi, Chi.

KONEC.