Loutkové divadlo Bubeníček

K A Š P Á R E K  U  V O D N Í K A

loutková pohádka o 3 jednáních

upravil Jan Mimra

Praha  1997

Mlynář
Mlynářka
Hanička, jejich dcer
Kašpárek
Vodník
Veliký rak
Žába
Hejno rybek

        I. a II. jednání :    Před mlýnem u rybníka

        III. jednání :          Vodníkova říše

V obou scénách je nutné stejné propadlo mírně stranou od středu. Před mlýnem je maskováno lávkou a rákosím, ve vodníkově říši dle výtvarné fantazie nejspíš hromadou oblázků a vodními květinami. V jednáních I. a II. před mlýnem není nutno, ba ani záhodno otáčet mlýnský kolo, protože by to odvádělo pozornost od děje. Ve II. jednání vychází na obloze měsíc, aby výstup Kašpárka s vodníkem byl co nejsugestivnější. Ve vodníkově říši (III. jednání) by bylo záhodno zřídit jakési zákoutí s perlami a mašličkami, kde může sedět Hanička na nějakém křesílku. Mohly by tu být i police s různě bachratými hrnečky s dušičkami. Ve vhodných chvílích může proplout scénou hejno rybiček. Podobně je možno občas pouštět bubliny z bublifuku.

I. jednání

Před mlýnem u rybníka. Před vodou je můstek a za ním propadlo. Vlevo je na hrázi postavena nůše s trávou.

Výstup 1.

Vodník: (vynoří se z propadla, posadí na můstek a zpívá na melodii Smetanovy "Vltavy")

Brekekekekex!
Brekekekekex!
Brekeke, brekeke,
Brekekekekex!

V hlubinách rybníka domov mám,
stýská se mi, stýská, jsem tak sám!
V hlubinách rybníka svůj domov mám,
stýská se mi, stýská, jsem tak sám!

Studená je má kuchyňka tak jako led,
chybí mi v ní hospodyňka jako květ!
Já ji však získám,
získám si ji,
získám, získám,
získám – to vím!

Na moje pentličky a kvítí
nějaká panenka se chytí,
nějaká panenka se chytí!

Vodník: (dozpíval) Stále číhám, koho bych si do svého domova odvedl – ale marně! Kromě několika starých rybářů a dovádivých chlapců na břehu nikdo k rybníku nepřichází. O ty já stejně nestojím! Ale přece sem ještě někdo vzácný časem přijde! Mlynářovic Hanička, má krásná hvězdička, ach, mé zlaté sluníčko! Tu kdybych tak chytil, to by byla pro mne hospodyňka! Ale ona je tuze opatrná – sotva nožky smočí, už je z vody venku! A když na ni nalíčím rybku, ani po ní ruku nevztáhne! Inu počkám – snad se jednou dočkám!

Hanička: (za scénou si notuje písničku „Včera neděle byla“ prozatím jen slabikami „lalala“)

Vodník: (ohlédne se na pařez s nůší) A vida – ani jsem si nevšiml, že má támhle na pařezu nůši s trávou! Jistě si pro ni přijde! Nalíčím na ni ve vodě kvítí. (schová se v propadle)

Výstup 2.

Hanička, pak Mlynářka

Hanička: (vchází a zpívá Šlitrovu písničku „Včera neděle byla“ s jiným textem)

Dneska neděle byla, dneska byl krásný čas,
trávu jsem pokosila, zítra pokosím zas!
Nikdo mi neuvěří jak se to může stát,
že své dospělé dceři mohou rodiče lhát:

Máme u mlýna rybník, inu to musí být,
v rybníku je prý vodník co mne chce ulovit!

K čemu bych já mu byla, kdyby opravdu byl,
já bych mu zatopila,
že by se radši sám, sám,
fakticky raději sám, sám
raději utopil!

(během dohry vchází zpoza mlýna Mlynářka)

Mlynářka: To je dobře, že jdeš, Haničko! Právě jsem zadělala na chleba a pomůžeš mi s pečením!

Hanička:     Ráda, maminko, ale teď mě tady, prosím vás, nechte chvilku odpočinout… Dnes je takové horko!…

Mlynářka: Dobrá, ale ne aby tě napadlo lézt do vody!

Hanička:     Proč? Chci si jen opláchnout nohy…

Mlynářka: Copak nevíš, že tu číhá vodník? Stáhne tě za ně do vody a utopí!

Hanička:     Nebojte se, maminko! I kdyby tu byl, za tu malinkou chvilinku by si mne ani nestačil všimnout!

Mlynářka: Ty mně a tatínkovi pořád nevěříš, že je tady vodník?

Hanička:     I věřím, ale já budu opatrná! Prosím vás, nechte mne tu chvilku!

Mlynářka: Dobrá tedy – když jinak nedáš… Ale stejně se mi to nelíbí! (odejde)

Výstup 3.

Hanička, Vodník

Hanička:     Ta čistá vodička mne tolik láká! Umyji si ruce a obličej a hned zas budu čiperná! (sedne si na břehu) Stejně nevím, proč mne naši pořád varují před nějakým vodníkem. Co by v našem rybníku dělal? Jsou to jenom povídačky!

Vodník: (schován za lávkou se tiše zasměje) Checheche!

Hanička:     Co to bylo? Kdo se to tu smál? Určitě je tu někde ten dareba Kašpárek, aby mne postrašil! (vstane a rozhlíží se) Kašpárku, neschovávej se! Nič! Asi se mi to jenom zdálo… (zase usedne, naklání se k vodě, máchá nohama) Jak ta vodička pěkně chladí! A hleďme – co to tu plave – kvítí! A jaké krásné kvítí! Vylovím si je!

Vodník (za lávkou) Checheche!

Hanička:     Už se tu zase někdo směje! Začínám mít strach! (začne mizet v propadlišti a vykřikne) Maminko, pomoc! (zmizí)

Vodník (vystrčí po chvíli hlavu a s chechotem zazpívá parafrázi vodníkovy árie z „Rusalky“)

Hanička má plnoletá
je v moji říši zakletá!

O P O N A

II. jednání

Před mlýnem u rybníka – táž scéna jako v I. jednání, není tu už jen nůše s trávou. Je podvečer a během dějství začne svítit měsíc.

Výstup 1.

Kašpárek, Mlynář, Mlynářka

Mlynář:       Tak vidíš, Kašpárku, máme po dcerušce! Haničku nám do rybníka stáhl vodník!

Mlynářka: Varovali jsme ji před ním, ale ona nás neposlechla. Nikdy si neodpustím, že jsem ji tady nechala samotnou! Ubohá Hanička! (rozeštká se)

Kašpárek:   A říkáte, pantáto, že vodník tady sedává?

Mlynář:       Skoro každou noc tu sedí na vrbě nebo tady na břehu.

Kašpárek:   Panímámo, pantáto – nermuťte se! Já vám vaši Haničku přivedu zpátky!

Mlynářka: Co tě to napadá, Kašpárku!? Koho vodník polapí – s tím je konec!

Kašpárek:   Já se o to přece pokusím!

Mlynář:       A jak to chceš, hochu, udělat?

Kašpárek:   To už nechte na mně, pantáto. Ale Haničku vysvobodím, i kdybych se měl sám utopit!

Mlynářka: To by bylo ještě o zármutek víc! (stále vzlyká)

Kašpárek:   Nebojte se, já se nedám!

Mlynář:       Dělej tedy, Kašpárku, jak myslíš. Chytrý jsi dost, možná, že se ti to podaří.

Kašpárek:   Nechte mě tady samotného. Za chvíli vyjde měsíc, počkám si tu na vodníka a uvidím, co se dá dělat!

Mlynář:       Kašpárku, jednej opatrně! S vodníkem nejsou žádné špásy!

Mlynářka: Nešťastná Hanička! Ubohé dítě! Co nás to jenom potkalo! (stále štká)

Mlynář:       Pojď mámo, a už neplač! Kašpárek je chytrá hlava, začínám věřit, že to dobře dopadne!

(Mlynář a Mlynářka odejdou)

Kašpárek: (sám) Sakulajda, to jsem sám zvědav, co se bude dít! S čerty, ježibabami a černokněžníky jsem si vždycky nějak poradil. I nějakého toho draka jsme už s Honzou skolili. Ale potýkat s vodníkem se budu poprvé!

(Stmívá se, vychází měsíc, ozve se bublání)

                        Pozor! Zdá se mi, že vodník už támhle z vody vylézá! Schovám se! (schová se mimo obraz)

Výstup 2.

Vodník, pak Kašpárek

Vodník:       Brekekekekex! Brekekekekex! Zlostí se celý třesu! Myslel jsem si, že to bude pěkné mít doma mlynářovic Haničku, kterou jsem tady slýchal tak pěkně si prozpěvovat a smát se. Ale místo toho jen strašně naříká a pláče! Pořád si vede svou:         Ach, pusť mne, vodníku, pusť mne k mamince a tatínkovi domů! Dal jsem jí už spoustu krásných perel, mušliček a všelijakých dárečků, ale nic platno. Bude-li mě pořád zlobit a brečet, utopím ji a schovám si její dušičku pod hrníček! Ale domů ji nepustím!

Kašpárek: (vyjde z úkrytu) Já bych ji odnaučil plakat, kdybyste chtěl.

Vodník:       Cože? Kdo jsi!? Ty že bys to dovedl?

Kašpárek:   Vystudoval jsem medicínu na věhlasné univerzitě, kde občas také přednáším. Jsem vyhlášený doktor, specialista právě na „morbus femininus fletus pathologicus“, to jest chorobný ženský nářek.

Vodník:       Ó, samo nebe mi vás posílá, pane doktore! Poraďte mi nějaký lék, kterým bych svou uplakanou Haničku vyléčil. Dobře vám zaplatím!

Kašpárek:   Lituji, pane vodníku, ale musel bych ji nejdříve vidět. Nemohu léčit na dálku. Ručím vám však za to, že jakmile mne uvidí, neopováží se více plakat!

Vodník:       Brekekekekex!  – A nemohl byste mě naučit jak bych se měl na ni podívat, aby přestala plakat?

Kašpárek:   To vás naučit nemohu. Je to veliké umění. Sám jsem se tomu učil takřka deset let!

Vodník:       Počkejte tu tedy, já se v ní půjdu ještě podívat. Třeba už nepláče. Ale kdyby plakala, tak pro vás přijdu, kvá, kvá… (skočí do propadla)

Výstup 3.

Kašpárek, Žába, Mlynář

Kašpárek: (sám) Sláva, Haničku tedy uvidím a pak už si nějak pomůžeme. Jen jestli se vodník ještě vrátí? Zdá se, že je nedůvěřivý. Co si počnu, jestli nepřijde? Pozor! Zdá se, že už přichází

Žába: (Přes scénu přeskáče kuňkající žabka)

Kašpárek:   Na tebe jsem byl tak zrovna zvědav, kuňkalko! Ale co když vodník Haničku nějak týrá? Ne, nebudu na něj čekat. Skočím za Haničkou hned! (vystoupí na můstek, vejde Mlynář)

Mlynář:       Zadrž, Kašpárku! Sledoval jsem vás! Varuji tě! Vodník tě podvede!

Kašpárek:   Nezlobte se pantáto, ale svoje slovo splním i kdybych se měl sám utopit! (skočí do propadla)

Mlynář: (zazpívá parafrázi vodníkovy árie z Dvořákovy „Rusalky“)

Ubohý Kašpárku zlatý,
vodník tě na dně utratí!

O P O N A

III. jednání

Vodníkova říše. Fantazii výtvarníka se nekladou meze. Bude však dobré vytvořit ze škeblí, mušlí a perliček nějaké posezení pro Haničku. Také je nutno počítat s tím, že i zde vodník mizí v propadle, které je zepředu zakryto nějakými kameny a vodními rostlinami.

Výstup 1.

Hanička, pak Vodník

Hanička:     Ach, Bože, kam jsem se to dostala!? K vodníkovi!!! Chce, abych si ho vzala za muže! Ale já si ho nevezmu! Ať si nechá všechny ty svoje poklady, jen ať mne pustí domů! Ach, já nešťastná, proč jsem maminku neposlouchala! (rozpláče se a odvrátí od přicházejícího Vodníka)

Vodník: (vstoupí) Brekekekekex! Brekekekekex! Zase pláčeš? Už toho mám dost! Podívej se na mne a přestaň hned plakat! Tak podíváš se, nebo ne?

(Hanička se na vodníka podívá a dá se do ještě většího pláče)

Vodník: (pro sebe) Hu! Pohled nepomohl, ačkoli jsem se podíval jak nejhrozněji umím! Zkusím to ještě po dobrém!

Vodník:       (nahlas) Haničko, sluníčko, neplač – a podívej se jaké krásné věci tady máš! Perly, drahokamy, krásné šaty jaké bys na zemi nikdy nedostala (proplouvá hejno rybiček) Nebudeš muset nic dělat, jenom si podle libosti hrát, třeba s rybkami, zpívat, tančit – co chceš víc? Budeš mou milovanou ženuškou, modré z nebe ti snesu! Nu, co tomu říkáš?

Hanička:     Ach, já nešťastná! Pusť mne domů, vodníku! (srdceryvně se rozpláče)

Vodník: (rozzlobeně) Pláčeš?! Nuže dobrá, zkusím ještě toho doktora. Ale nepomůže-li on, pomohu si sám! Rozmysli si to dobře! (odejde)

Výstup 2.

Kašpárek, Hanička

Kašpárek: (padá shora pomalu ke dnu) Kde to jsem? Jsem utopený, nebo ne?

Hanička: (ohlédne se po něm a vstane) Kašpárku, Kašpárečku – jsi to ty!?

Kašpárek:   Haničko! Sláva! Tak jsem se k tobě přece jen dostal!

Hanička:     Vodník tě sem taky stáhl?

Kašpárek:   Ale kdepak! Skočil jsem do rybníka sám! Slíbil jsem tvé mamince a tatínkovi, že tě zachráním. Ale co vodník, kde je?

Hanička:     Odešel pro nějakého doktora.

Kašpárek:   Vida, tak mi přece jen uvěřil! Tím „doktorem“ jsem totiž já, Haničko! Namluvil jsem mu, že tě odnaučím plakat!

Hanička:     Pláču jen proto, že chce abych si ho vzala! Kašpárku, nenechávej mne tu s ním samotnou!

Kašpárek:   To se rozumí, že nenechám! Ale sem to šlo snadno – jak se však odsud dostaneme nahoru?

Hanička:     To bude těžké! Ach, my tu jistě oba zahyneme! (rozpláče se)

Výstup 3.

Rak, Kašpárek, Hanička

Rak: (pomalu se shora blíží) Vím o někom, kdo vás může zachránit! Pamatuješ se na mne, Kašpárku?

Kašpárek:   Nepamatuji! Takového velikánského raka, který umí mluvit, jsem nikdy neviděl!

Rak:              Už jsi zapomněl, jak mne jednou jeden zlý kluk chytil a chtěl mne týrat? Tys tam právě přišel, klukovi vyhuboval a mne hodil zpátky do rybníka!

Kašpárek:   Už si vzpomínám. Ale tos byl tenkrát docela malý rak!

Rak:              Ano, býval jsem obyčejným malým rakem. Pak si mne vzal vodník do své říše a vykrmil mne tak, abych vyrostl a mohl nosit náklady jeho perel a korálů. Jsem jeho sluhou. Ale protože jsi mi ty kdysi zachránil život, zachráním ho já dnes tobě a Haničce.

Kašpárek:   Ale jak to chceš udělat?

Rak:              Jednoduše:    sednete si mi na hřbet a já vás vynesu nahoru!

Kašpárek:   Veliký jsi dost, ale oba nás přece neuneseš!

Rak:              Jednoho po druhém!

Kašpárek:   Dobrá, ale nejdřív Haničku!

Hanička:     Ne, Kašpárku, já tě tu samotného nenechám! Co kdyby přišel vodník?! Raku, vezmi nás, prosím tě, oba najednou!

Kašpárek:   Haničko, buď rozumná – to nejde. Viď, raku, že se pro mne hned vrátíš!

Rak:              Dávám vám na to své račí slovo. A to je u nás víc, než u lidí přísaha.

Kašpárek:   Tak vidíš, Haničko! Neboj se a sedni si. Já budu hned za tebou!

Hanička:     Dobrá, věřím vám oběma. (sedne si na raka) Brzy nashledanou, Kašpárku! (rak s Haničkou odpluje vzhůru)

Výstup 4.

Kašpárek, později Vodník

Kašpárek: (sám) Vida, jak se vyplácí dělat dobré skutky! Nebýt raka, těžko bychom se dostali nahoru! Ale jestli se teď vrátí vodník, tak si to pěkně odskáču!

Vodník: (za scénou nadává) Brekekekekex! Tisíc candátů a štik!

Kašpárek:   To je pěkné nadělení! Vodník se vrací! Rychle se musím někam schovat! (schová se)

Vodník: (vejde, je rozzlobený) Prohledal jsem celé okolí rybníka, ale doktora jsem nenašel. Jestli si ze mne udělal dobrý den, přijde mu to draho. Ale kde je Hanička? Haničko, sluníčko, kam ses mi zatoulala? (odejde, ale je ho slyšet za scénou) Haničko, kdepak jsi?

Kašpárek: (vystoupí z úkrytu) Tak, teď jsem v pěkné bryndě! Schovávat se dál nemohu, stejně by mne vodník našel. A rak nikde!

Vodník:       (za scénou) U všech žraloků a velryb, kam se poděla?

Kašpárek:   Je zle! Svatý Tardardiáši, stůj při mně a našeptej mi něco, co mě zachrání!

Vodník: (vejde) A vida! Pan doktor! Jak jste se sem dostal?

Kašpárek:   Čekal jsem na vás u rybníka, najednou se mi nějak nešikovně sesmekla noha a než jsem se nadál, byl jsem tady!

Vodník:       A co bylo dál!?

Kašpárek:   Uviděl jsem tu děvče, které ukrutně naříkalo. Pomyslel jsem si hned, že je to vaše Hanička.

Vodník: (výhružně) A co jsi s ní udělal? Brekekekekex!

Kašpárek:   Nejdřív jsem ji začal léčit podle své osvědčené metody, ale nepomohlo to. Tak jsem ji hodil tady do té díry, aby se hodně postrašila. Vy ji teď vytáhněte – a ona z vděčnosti, že jste ji zachránil, vás bude mít ráda a nebude plakat!

Vodník:       To je ale trhlina nesmírně hluboká! Jestli se tam Hanička zabila, běda ti, lidský červe! Brekekekekex! (skočí do propadla)

Kašpárek: (sám) Děkuju, svatý Tardardiáši! Vodníka jsem se na chvíli zbavil, ale až pozná, že tam Hanička není, bude se mnou konec! Raku, raku, pomoz mi! Přijď si už pro mne!

Výstup 5.

Rak, Kašpárek

Rak: (snáší se ke Kašpárkovi) Neboj se, Kašpárku… Jsem tu již chvíli, ale vyčkával jsem, až se vodníka nějak zbavíš. Nemeškej a sedni si na mne – ať jsme odtud!

Kašpárek: (sedá si na raka) Tisíckrát děkuju, můj zlatý ráčku! A teď vzhůru za Haničkou do mlýna! (odplouvají vzhůru)

Výstup 6.

Vodník, později Rak

Vodník: (vylézá z propadla a hudruje) Brekekekekex, Brekekekekex! Hanička tam není! Takhle mě podvést! Počkej, doktore, na tobě si schladím žáhu! Ale kde je? (hledá Kašpárka po jevišti) Nikde ho nevidím! Dnes už je v tom tisíce perlorodek a krokodýlů, že si se mnou pořád hrají na schovávanou! Stálá bych někoho hledal! Ale počkejme, vždyť se mohu zeptat svého sluhy raka! K čemu bych ho měl? Raku, raku, pojď sem!

Rak: (připlouvá shůry) Zde jsem, pane!

Vodník:       Kde je doktor a Hanička?

Rak:              Kde je doktor, to nevím, ale přišel sem nějaký malý mužíček v obleku s rolničkami a řekl mi, že jsi nařídil, abych Haničku a pak jeho odtud odnesl na břeh. Tedy jsem uposlechl.

Vodník:       Zrádný lidský červ! – Brekekekeke! Podvedl a oklamal mne dvakrát! To se může stát jen v českém zapadákově, kde dávají lišky dobrou noc! Ve vyspělých státech na celém světě si vodníků jinak váží! Za velkou louží, třeba v Americe, dostávají státní podporu! Jsou tam celé spolky bojující za to, aby vodníci a jiní vzácní tvorové nevymřeli. Zdejšími poměry jsem krajně znechucen!

(začne zpívat svoje „Brekekekekex“ na tesknou cikánskou melodii, která  vyústí ve zpívanou parafrázi motivu Dvořákovy „Novosvětské“)

Za českou hranicí pozemský je ráj,
tam raci a vodníci žádné potíže nemaj´.
V tom zámořském ráji práva nám zaručí,
tam na nás čekají s otevřenou náručí!

Tam každičký vodník i když je podvodník,
opojen svobodou snadno je za vodou!
Je to tu nehezký, já jdu odtud pryč,
ať mlynáři český
maj´ ostudu jako,
maj´ ostudu jako,
maj´ ostudu jako bič!

(konec zpěvu)

Vodník:       Ano, můj milý raku, odstěhujeme se do Ameriky! Jdu sbalit kufry a ty mi je tam odneseš! Odměna tě nemine! (rázně odejde)

Rak: (sám) Pěkně děkuju! Na stará klepeta o takový výlet nestojím! Ještě se na hranicích zjistí, že můj pán není jen vodník, ale taky podvodník, který pašuje kradené české perly a mušličky! S tím já nechci nic mít! Ve mlýně u Kašpárka a Haničky, kterým jsem posloužil, mi bude líp. Ať si pan vodník podvodník svoje kufry do Ameriky odnese sám. odplouvá vzhůru, přibíhá vodník s dvěma kufry)

Vodník:       Běda, i můj sluha mne zradil! Nevadí, odejdu tedy sám! A tady mne už nikdo nikdy neuvidí! (rázně odejde)

event. – varianta: Nevadí, nevzdávám se. Odplouvám za velkou louži sám. A tady mne už nikdo nikdy neuvidí! (rázně odejde)

Výstup 6.

Kašpárek, Rak

(po chvilce se snáší Kašpárek na Rakovi)

Kašpárek:   Tak vidíte děti, všechno to dobře dopadlo. Vodník odešel sám a máme od něj pokoj. Ať si v Americe hledá jinou nevěstu. Hanička se už nemusí bát a může se vesele koupat v našem rybníku i s ostatními. Ale hlavně si děti pamatujte, že se vyplácí dělat dobré skutky. Ono se to vždycky nějak vrátí. Že mám pravdu, ráčku?

Rak:              Máš Kašpárku, máš.

OPONA