Kašpárek a živá voda

Dědeček: Konečně jsem u cíle a připravím vodu života. Zasvětil jsem tomu dlouhá léta. Již čekám jen na poslední chybějící byliny, které přinese můj pomocník Kašpárek. Kde se však tak dlouho toulá? (volá) Kašpárku! Kašpárku!

Kašpárek (vběhne): Už jsem tady, dědečku.

Dědeček: Vhoď byliny do kotle.

Kašpárek (hodí bylinky do kotle, z kotle se začoudí): Tak! A co bude dál?

Dědeček: Teď vše přejde varem a já pronesu kouzelnou formuli. Rozdmýchej více ohěň.

Kašpárek (fouká do ohniště): Fffff! Ffffffff!

Dědeček: Burácejte hromy v mocném rachotu, a sílu vody přivěďte k životu!

(Zaburácí hrom, vyšlehne plamen a z kotle se mocně začoudí.)

Kašpárek: Skoro jsem se začal bát.

Dědeček: Dílo se podařilo. Připravili jsme Živou vodu.

Kašpárek: A co s ní teď budeme dělat?

Dědeček: Nejdříve probudíme Bonifáce.

Kašpárek: Koho?

Dědeček: Bonifác býval před mnoha lety mým sluhou a pomocníkem. Jednou se však nadýchal nějakých čarovných par, usnul a už se mi ho nepodařilo probudit.

Kašpárek: A kde je ten nebožák?

Dědeček: Tady vedle v té zamčené komoře. Klíč nosím pořád u sebe. (odcházejí oba za kulisy)

Kašpárek (za scénou): Jéé, ten je nějaký vyhublý.

Dědeček (také za scénou): To víš, leží tu už mnoho let. Skoč pro kouzelnou vodu, probudíme ho.

Kašpárek: Jak myslíte. (vchází na jeviště s husím brkem v ruce)

Dědeček: Namočím tuhle peroutku do kotle, a pak s ní snadno Bonifáce pokropím.

Kašpárek (namočí brk a spěchá za dědečkem): Už nesu vodičku… Tááák… A je to!

Dědeček: Povedlo se! Už vstává! Necháme ho rozkoukat a zatím dojdeme do sklepa pro láhve na Živou vodu.

Kostlivec (vchází na jeviště a protahuje se): Jak jsem to dlouho spal? A co se to se mnou stalo? Vždyť vypadám jako nějaký smrťák. A kde mám šaty? Nemohu tady přeci pobíhat takhle. Jdu si něco najít. (odchází)

Mrákava (přilétá na koštěti): Vypadá to, že jsem to našla. (rozhlíží se, pošle koště pryč) Ano, toto je Dobromilova čarodějná kuchyně. Má křišťálová koule mi ukázala, že ten starý pošetilec uvařil Živou vodu. Na co takovému hejhulovi je? Ten blázen je schopný s ní činit dobré skutky… Tfuj!^*

^* Z odplivnuté sliny se stane malá píďalka, která se chvíli rozhlíží kolem, a pak se odplazí.

Mrákava: Kdybych však získala vodu já, mohla bych se s takovým pokladem stát nejmocnější na celém světě…

Kašpárek (vejde): Dobrý den, babičko. Hledáte zde někoho?

Mrákava: Tebe určitě ne, mrňousi! Hledám Živou vodu.

Kašpárek: A na co vám bude?

Mrákava: Odnesu si ji, a stanu se mocnou. Budu rozhodovat o životě a smrti.

Kašpárek: To je hezké, ale já vám ji nedám.

Mrákava: Ty, skrčku? Tebe se ptát nebudu. Proměním tě třeba v pavouka, a pak si vodu odnesu.

Kašpárek: Tak jednoduché to se mnou mít nebudete. Já jsem vždy na všechno připravený. Sáhnu do kapsy… táák… a teď udělám malé opatření… tááák…

(Skloní se a vykrouží pod sebou kruh.)

Mrákava: Nejsem zvědavá na tvé vtipy. Vypráším ti kožich…

(Vrhnese na Kašpárka, ale zarazí se o neviditelnou stěnu, zkusí to znovu se stejným výsledkem.)

Mrákava: Co, co to je? …něco mne k tobě nepustí.

Kašpárek: To je kruh svěcenou křídou. Přes něj se žádná zlá mocnost nedostane.

Mrákava: Co je mi po tobě, zakrslíku. Vezmu si vodu a půjdu.

Kašpárek: Kotel je však těžký, sama ho neunesete.

Mrákava: Zavolám si tedy pomocníka. Dojdu pro svého přítele Halibuka a ten mi s kotlem pomůže…

Kostlivec (vejde s čepicí na hlavě; mluví sám k sobě): Našel jsem jen tuhle čepici, ale taky dobrá…

Mrákava: Co… co to je? Smrt! Přišla si pro mne!

(Otočí se a prchá ze scény; křičí.)

Mrákava: Pomóc, pomóc! Zachraň se, kdo můžeš!

Kašpárek: Ta pelášila! Pěkně si ji vystrašil, Bonifáci.

Kostlivec: Přišel jsem se jen ukázat v nové čepici.

Dědeček (vchází): Copak je to tu za křik?

Kašpárek: Čarodějka Mrákava si dělala zálusk na naši vodu, ale tady Bonifác ji zahnal.

Dědeček: Mrákava je zlá a vodu by jistě zneužila k něčemu nekalému.

Kašpárek: Čeká nás však horší návštěva… Čaroděj Halibuk.

Dědeček: Halibuk je mocný, ale když se na něj dobře přichystáme, mohl by nám být užitečný.

Kašpárek: Jak by nám mohl být takový zloduch užitečný?

Dědeček: Stále sebou nosí čarodějnou knihu, která obsahuje i kouzla, která já neznám. Je v ní i kouzlo, jež by mohlo Bonifácovi vrátit jeho původní tělo.

Bonifác: To bych byl rád. Takhle mne zebou všechny kosti a jektají mi zuby.

Kašpárek: A jak to uděláme?

Dědeček: Malinko na Halibuka políčíme.

Dědeček (čaruje): Kotel ať se v klidu vznese, do komory nechť se nese, z komory pak jiná voda ať se sem zas rychle dodá!

(Kotel se vznese a odletí do zákulisí, na ohniště přiletí jiný.)

Dědeček: Kašpárku, pojď se mnou, přelejeme Živou vodu do lahví. (odejdou)

Kostlivec: Brr, je tady ale zima. Zalézá mi až do morku kostí. Sednu si támhle u ohně. Tam bude jistě teploučko. Ohýnek zahřeje mé ztuhlé klouby… táák… to je pohodička…

(Zaleze k ohništi; za chvíli je už slyšet chrápání.)

Halibuk (vejde; drží knihu a kouzelnou hůlku): Je tady klid. Proč ta Mrákava vyváděla jako pominutá? Trochu se tu porozhlédnu… je to dobré, voda tu je…

Halibuk: …tady někdo spí… (cloumá s kostlivcem) …vstávej, mladíku!

Kostlivec: Copak je? Kdo mne to budí?

Halibuk: Aha, ty nejsi moc mladík. Jsi nějaký vyzáblý. Tvůj pán tě asi moc nekrmí.

Kostlivec: Hleďte si své postavy, do té mé vám nic není. Co chcete?

Halibuk: Přišel jsem si pro Živou vodu.

Kostlivec: S tím nebude asi můj pán souhlasit. Půjdu se ho optat. (odejde)

Halibuk: Je to hlupák. Vodu si vezmu i bez Dobromilova svolení, cha.

Kašpárek (vejde): Já vám v tom zabráním!

Halibuk: Ty, skřete, chacha…

(Ukáže na Kašpárka hůlkou, šlehne blesk, zahřmí hrom a s Kašpárkem to hodí přes celé jeviště.)

Kašpárek: Jauvajs! Málem jsem si překousl jazyk.

Halibuk: To abys věděl, že se mi nemáš stavět do cesty. (jde ke kotli, pokouší se ho zvednout) Kotel je těžký. Jak ho odnesu?

Kašpárek (mluví směrem k divákům): Já bych mu poradil, ale když se mnou nechce mluvit…

Halibuk: Co to tam mumláš?

Kašpárek: Nic, jenom to, že když se někdo té vody napije, získá obrovskou sílu a je pro něj hračkou takový kotel zvednout.

Halibuk: Sílu, povídáš? (pro sebe) …to je hlupák, ten kluk, ještě mi poradil.

Kašpárek: Jsem já to hlupák, že vám radím!

Halibuk: To jsi! Napiju se a již mne nic nezastaví. Cha, cha, cha.

Kašpárek: Nedělejte to, pane!

Halibuk (napije se z kotle, zahřmí hrom a kouzelník zmizí v oblaku kouře; na hraně ohniště zůstane ležet kniha)

Kašpárek: Tak, a je od něj pokoj.

Dědeček (přichází s kostlivcem): Kašpárku, dobře jsi to navlékl, chlapče. Voda dobra vykonala svou práci. Napije-li se jí člověk dobrý, navždy se mu pak vše daří. Pozře-li ji však člověk zlý, rozplyne se v oblak kouře.

Kašpárek: Halibuk musel být velký zloduch, podle toho, jaký puch tu zanechal. Ale nechal tu ještě něco — kouzelnou knihu.

Dědeček: To je dobře. Můžeme teď vrátit Bonifácovi tělo.

Dědeček (listuje v knize, poté čaruje): Abrakadabra mazanec, ať má tělo kostlivec!

(Kostlivec se přehraje za zástěnu; ve stínohře vidíme, jak mu nabývá tělo; poté se na scéně objeví mladík bez kostýmu.)

Kašpárek: Dnes je to samé čáry—máry. Takhle to však sluší Bonifácovi mnohem lépe.

Dědeček: Ještě bychom měli obstarat nějaké ty kalhoty a košili a bude vypadat jak se patří.

Dědeček (listuje v knize): Volám, volám temné síly, doběhněte pro košili, pro vestu a pro kalhoty, vemte s sebou také boty!

(Bonifác zajde za kulisu; přes scénu přejde samotný kostým a zajde za Bonifácem.)

Bonifác (vrátí se oblečený): Moc vám oběma děkuji. Už se zase cítím ve své kůži.

Kašpárek: Jéje, to bych potřeboval každé ráno, aby za mnou kalhoty přiběhly až k posteli!

(Odcházejí. Hudba; opona.)